Trasa: Vlakem do Starého města u Uherského Hradiště, autobusem do Salaše - točna. Po modré U Padlých, Stochov, rozhledna Brdo, Malé Brdo, po červené Vlčák, po neznačených cestách Jankův kopec, Cetechovice, autobusem do Kroměříže. 10 km
Po pátečním celodenním dešti nás po celou dobu naší túry čekalo velmi příjemné, slunečné počasí jen s občasným mráčkem. V Kroměříži se nás sešlo deset. Cesta vlakem i autobusem proběhla v pohodě. V Salaši na točně nás čekala modrá značka a my se po ní hned vydali. První zastávkou byl Památník obětem Salašské tragédie. Na tomto místě bylo 29. dubna 1945 bestiálně zavražděno německými fašistickými vojáky 23 občanů této obce. Poměrně prudké stoupání po přechodu na lesní cestu nás trochu rozdělilo. Ale nebylo kam spěchat. Cestou bylo možno ještě najít nějakou tu bedlu či muchomůrku červenou. Na Brdo jsme dorazili postupně mezi prvními. Letos vůbec byla návštěvnost Brda u příležitosti 19. výročí otevření rozhledny slabší. Dole u přístřešku žádné stánky, jezdci na koních nikde. Nedlouho po nás přišli i Menšíkovi a Vinklárkovi, takže už nás bylo sedmnáct a s Aničkou, která přišla z Cetechovic, to bylo osmnáct. Byl čas pozdravit se s přáteli a známými, kteří měli stejný nápad, jak prožít státní svátek, jako my. V poledne jsme už tradičně zazpívali státní hymny a potom i nějakou tu slováckou. Krásnou hřebenovkou jsme došli na Malé Brdo a chvíli jsme zapózovali u Želví skály. Na Vlčáku nás čekal Laďa a Anička nás neznačenou lesní cestou dovedla do Cetechovic a k sobě domů. A tady nás čekala Dáša Mitková, Klabalová a Jiřinka Horáčková a opravdová třešnička na dortu v podobě bohatě prostřeného stolu plného dobrot. Vynikající zvěřinový guláš, koláčky, trubičky, pivo, káva a jiné nápoje, to vše ve velkém množství. Takže není divu, že jsme si nechali ujet plánovaný spoj do Kroměříže a pokračovali v družné zábavě. Vřelé díky všem, kteří se na této krásné akci podíleli. Byla to velmi příjemná tečka za krásně prožitým dnem.
Trasa: autobusem do Prasklic, poutní místo Křéby, cyklostezkou do Morkovic, odtud autobusem do Kroměříže a autem do Zborovic a Troubek. 9 km
Při nasedání do autobusu spíše mžilo než pršelo, ale pak se počasí umoudřilo. I když bylo ponejvíce zataženo a foukal vítr, bylo to fajn. Když v Morkovicích přistoupili Mitkovi, Anička a Eda bylo nás celkem patnáct. Už v Prasklicích nás čekala první občerstvovací zastávka u Králíků - kamarádů, turistů. Po příchodu na Křéby byla nejdříve svačina. Pak následovala velká gratulace Lidušce k jejím narozeninám. Vzpomínky na naše kamarády - turisty, kteří už mezi námi nejsou a kráčí po jiných turistických trasách, se ujal Franta Mitků. Ten taky udával správné tóny při zpěvu jednak naší hymny ( i Slovenské ) a jednak při zpěvu nějaké té naší moravské. Při cestě do Morkovic jsme se jako vždy krátce zastavili na křižovatce s cestou z Prasklic do Uhřic. A to, už tady byly Morkovice. Krátce jsme poseděli v přístřešku na začátku cyklostezky. Nemohli jsme odmítnout pohoštění u Labuťů ( Marcela - sestra Sylvy ). Spálené kalorie byly doplněny v restauraci Bernard. A pak už nám zbývala jen cesta domů.
Trasa: Vlakem do Jablůnky, po cyklostezce 6181 a 6018 Růžděcký Vesník, U Košutů, Vesník, po místní komunikaci Bobrky, Lázky, žst. Vsetín, vlakem Kroměříž, autem Zborovice, Troubky. 11 km
Krásná zimní procházka. Cesta vlakem v pohodě. Rozhodli jsme změnit původní plán a túru absolvovat v opačném směru. V Jablůnce nás přivítalo lehké sněžení, které nás doprovázelo až do Vsetína. Od železniční stanice jsme absolvovali táhlé stoupání. Cyklostezka byla až na krátký úsek hezky prohrnuta. Ani ne tak kvůli turistům, ale kvůli obyvatelům pasek, kterými jsme procházeli. V horní části osady Vesník jsme opustili cyklostezku a po místní komunikaci došli na zastávku autobusu v Bobrkách. A protože to byl jediný přístřešek na naší cestě, tak posloužil jako občerstvovací stanice. Cesta proti proudu Vsetínské Bečvy nám rychle uběhla až nás čekaly stavební buňky, nahrazující vsetínské nádraží, které je zcela ve výstavbě. I cesta zpět proběhla v pohodě a osm spokojených turistů se v pohodě vracelo domů.
Trasa: Tentokrát bylo tras několik. Někdo to vzal autem na Bunč a pak pěšky na Brdo, někdo šel z Cetechovic přes Vlčák, a jiní zase Prusinovkou . Důležité ale bylo, že se nás nakonec dvacet devět sešlo na Brdu.
Neskutečné jarní počasí: sluníčko, trochu bláta, dobrá viditelnost, po sněhu ani památka. .Pomalu jsme se scházeli u přístřešku pod rozhlednou, abychom se před polednem vyšplhali až k samotné rozhledně. Bylo dostatek času pozdravit se s kamarády, známými, přáteli z jiných turistických odborů. Popřát si do Nového roku všechno jen to nejlepší. Stánky s občerstvením a ohníčky na opékání špekáčků byly neustále v permanenci. Letos ale chyběli jezdci na koních. V pravé poledne se pod taktovkou našich zpěváků a zpěvaček rozeznělo Brdo československou hymnou. Nechyběla ani Purpura a některé lidové. Potom jsme se začali pomalu různými cestami rozcházet. My, kteří zvolili trasu přes Vlčák do Cetechovic, jsme si užili v jednom úseku trochu více bláta. To ale bylo zapomenuto v Cetechovicích při vynikající zelňačce, kterou nás pohostila Anička Tesaříková s manželem. Pohodové posezení bylo důstojným zakončením velmi úspěšného turistického roku 2023..