Trasa: Vlakem do Rožnova pod Radhoštěm, autobusem do Dolních pasek, po zelené kolem Chocholůvky, pod Myší horou k rozcestí Zadní Javorník. Chvíli po modré k rozcestí Malý Javorník a odtud po červené na Velký Javorník. Nazpátek po modré do Padolí a poi žluté do Veřovic. Vlakem do Kroměříže a Zborovic. 13 km
Vzhledem k nepříznivému vlakovému spojení museli jsme změnit zcela plán naší cesty. Na nádraží v Kroměříži se nás sešlo jedenáct. Mlha nás doprovázela až do Rožnova pod Radhoštěm. Úsek mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem jsme kvůli výluce absolvovali autobusem. Dráhy byly dochvilné, tak jsme v pohodě stihli autobus, který nás dovezl do Dolních pasek - U trafiky. Tím jsme se vyhnuli asi tříkilometrovému nezáživnému šlapání ulicemi města. U trafiky hned navazovala zelená trasa. Tady se s námi rozloučil Laďa Burešů, který zvolil procházky Rožnovem. Předtím už na nádraží se odpojila Jana Pospíšilova, která si zase vyjela na Pustevny. A nás zbývajících devět se zastavilo u Jahlovy studánky a pak poměrně prudkým stoupáním ( výškový rozdíl 488 m ) pokračovali v chůzi. Krásné sluníčko, teplo, bezvětří nás provázelo pořád. Vpravo od nás se tyčil majestátní Radhošť. Jakmile jsme prošli pod Myší horou stoupání se změnilo v pohodovou hřebenovou nebo vrstevnicovou trasu. Od rozcestí Malý Javorník jsme zase prudčeji vyšlápli na Velký Javorník. Nebyli jsme sami, kdo se rozhodl vystoupit na tuto horu. Lidí všude plno, že nabyla ani šance dát si nějaké místní občerstvení, takže přišly vhod vlastní zásoby. Na vrcholu jsme popřáli Lidušce k jejímu významnému životními jubileu Protože jsme se dostali do časového skluzu, místo do Frenštátu pod Radhoštěm, vyrazili jsme na vlak do Veřovic. . A protože jsme zdatní turisté, nešli jsme dolů po asfaltce, ale náročným klesáním po modré do Padolí ( výškový rozdíl 368 m ). Po asfaltce jme došli na nádraží ve Veřovicích a v místním bufetu doplnili tekutiny a dojedli zásoby.. A cesta zpět už byla pohodovka, akorát zborovčáci museli čekat delší dobu na svůj přípoj. A v Kroměříži celý den mlha.
Trasa: Z Kroměříže do Prasklic autobusem, po polní cestě s Božími zastaveními kaple Křéby, zpět na cyklostezku a po ní do Morkovic. Odtud autobusem na Srnov a pěšky do Zborovic, nebo do Kroměříže. Někteří přes svatou Annu do Zborovic. 9 km ( 15 km )
I když tento výlet nebyl v plánu, podařilo se navázat na dlouholetou tradici. Tentokrát jsme nijak nespěchali a do autobusu s odjezdem v 10:10 z Kroměříže jsme postupně nasedali, a když se k nám ještě v Prasklicích přidala Anička s Edou bylo nás devatenáct. Po velkém vítání jsme se volným tempem vydali k cíli našeho výletu. Cesta to byla krátká a za chvíli nás přivítaly Křéby. Po nezbytném občerstvení Anička zarecitovala Jarce Prachařové oslavnou básničku k jejím krásným narozeninám a ostatní se k tomuto přání rádi přidali. Karel Dostálů a Franta Hrabalů ve svých vystoupeních připomněli památku našich kamarádů, kteří už mezi námi nejsou a putují po jiných turistických trasách a také významné události, které jsou s dnešním datumem spojeny. Slavnostní chvíle podtrhly krásné jak duchovní tak i lidové písně. Chorálem z Verdiho Nabucca a Sylvíným zazvoněním jsme se s Křéby rozloučili a volným tempem pokračovali po cyklostezce do Morkovic. U Bernarda jsme se dostatečně posilnili a spokojeně se vydali na autobus. Po celou dobu bylo sice pod mrakem, ale nefoukalo a bylo příjemně jako celý náš turistický výšlap.
Trasa: Autobusem do Kroměříže a do Kostelan, po cyklostezce směr Tababarky k rozcestí Kula, po modré Cyrilometodějskou stezkou Tabarky, rozc. Lávky, rozc. Kopaniny, Kvasice; zpět autobusem do Kroměříže a vlakem do Zborovic. 14 km
Postupně nás nasedlo do autobusu směr Kostelany celkem devět. Kostelany nás přivítaly v bílém i když sněhová pokrývka byla spíše symbolická. Hned jsme se bystrým tempem vydali po silnici na Tabarky, minuli ještě zavřený Ranč a pokračovali lesem k přístřešku Kula. Po krátké občerstvovací zastávce jsme odbočili na modře značenou lesní cestu, kterou vede Cyrilometodějská stezka. Sněhu postupně ubývalo, zato rozbitých a rozbahněných cest přibývalo. Za Tabarkami jsme minuli zbytky slovanských mohyl. Přestože bylo mokro v lese nefoukalo, vládl klid a pohoda. Jen z dálky bylo slyšet výstřely, jak se někde myslivci snažili něco ulovit. A to už jsme došli k takovému kouzelnému místečku u Panenské studánky s malým domečkem, krásně vyřezávaným skřítkem a starým telefonem, kterým je možno dovolat se do pekla. Tady jsme se zase trochu posilnili a hned zase pokračovali přes rozcestí Lávky na Kopaniny, kde naše cesta lesem skončila a my dál hezky zabláceni pokračovali po silnici. Před Novým dvorem je odbočka mezi zahradami a ta nás dovedla až do Kvasic. A protože hospoda na náměstí byla zavřena pokračovali jsme zámeckou zahradou do místního Sportcentra k pořádnému posilnění a odpočinku. S pocitem z hezky prožitého dne jsme sedali do autobusu směr Kroměříž.
Trasa: většinou jsme jsme jeli autobusem do Roštína a odtud po modré a žluté kolem Roštínské kaple na Brdo. Vzhledem k blátivému terénu jsme šli i zpět stejnou trasou. 14 km
Tentokrát jsme nejeli společně, ale každý podle, jak mu to vyhovovalo. Důležité ale bylo, že se nás nakonec u rozhledny na Brdu sešlo i s rodinnými příslušníky 34. Přivítalo nás krásné sluneční, bezvětrné počasí. Ale nejenom nás. Letos byla myslím rekordní účast zájemců z blízkého i vzdálenějšího okolí. Pod Brdem se rozhořelo spousta ohníčků k opékání špekáčků. Hasiči ale byli připraveni. Dopoledne se u stánků především se svařákem nebo medovinou tvořily poměrně dlouhé fronty. Také hodně zájemců o krásné výhledy z rozhledny si lehce vyšláplo všechny schody. Nálada byla velmi příjemná. Rádi jsme se potkávali se svými kamarády a známými, připíjeli na rozloučenou s končícím rokem a s přáními všeho nejlepšího v tom roce následujícím. No a v pravé poledne, díky naším zpěvačkám a zpěvákům Chřiby zazněla tradičně Československá hymna. Myslím, že ostatní účastníci výstupu už na tuto naši krásnou tradici čekali a rádi se připojili. Po krátké přestávce u stánků pod rozhlednou jsme se vydali naší obvyklou trasou kolem Roštínské kaple zpět. V bufetu u koupaliště tentokrát překvapili grilováním takže kdo měl hlad a žízeň byl zde plně uspokojen. Autobus do Kroměříže jel opět podle jízdního řádu a my spokojeni s krásně prožitým dnem, plným setkáním s přáteli jsme do něj nasedli a vydali se k domovům.