V tomto termínu jsme uskutečnili plánovaný zájezd do CHKO Brdy. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu Panský dům v Rožmitále pod Třemšínem. Byli jsme s ním velice spokojeni. Po příjezdu a ubytování jsme se rozešli na trasu okolo zámku ke cvokařskému muzeu, kde jsme si prohlédli výrobu tzv. dřeváků a bot. Dále jsme se podívali na hrob J.J. Ryby na hřbitově ve Starém Rožmitálu a došli jsme k penzionu. Trasa byla dlouhá 8 km. Zámek Rožmitál je původem středověký blatný hrad přestavěný na zámek. Hrad byl vystavěn na počátku 13. století Oldřichem z rodu Buziců. Do dnešní podoby renesančního zámku ho přestavěl v 16. století Florián Gryspek. Na letní pobyt sem přijížděli pražští arcibiskupové. V současné době je zámek v soukromém vlastnictví a dobrovolná iniciativa "Rožmitálský zámek z.s.", která se snaží o to, aby zámek nechátral a udržuje budovu i okolí v důstojném stavu. Také pořádají na zámku kulturní, vzdělávací, komunitní a jiné akce.
Druhý den jsme se vypravili z Mýta na trasu kolem zámku Roželov ke Třemšínské kapli a na vrchol Třemšín. Cestou zpět do Mýta nás chytla menší dešťová přeháňka, ale jinak jsme měli nádherné počasí. Ušli jsme 11 km. Někteří turisté šli z Třemšína až do Rožmitálu pod Třemšínem a celkem zvládli 21 km. Zámek Roželov je nepřístupný. V roce 1852 byla vybudována myslivna, pak přistavěna kaple a Roželov sloužil jako letní sídlo pražských arcibiskupů. V padesátých letech se stal nedobrovolným domovem vůdčích osobností českých katolíků. Později zámeček sloužil jako rekreační středisko a nedaleko budovy byl vybudován chatkový pionýrský tábor s koupalištěm.
Třetí den jsme zajeli do Bukové a vyrazili na trasu na vrchol Jahodová hora, pak k dřevěné roubené lovecké chatě Václavka, která byla postavena během 2. světové války. V r. 2018 byl na místě odhalen pomník připomínající seskok paradesantních skupin INTRANSITIVE a TIN. Pět československých parašutistů zde seskočilo do okupované vlasti v noci z 29. na 30. dubna 1942. Odtud jsme pokračovali k Padrťským rybníkům a po menším občerstvení k Červenému lomu až do Bukové. Zvládli jsme 17 km. Opět někteří turisté došli až do Rožmitálu pod Třemšínem a ušli 20 km.
Poslední den jsme ukončili pobyt a odjeli na Orlík. Tady jsme absolvovali okružní plavbu lodí okolo zámku, byla to nádhera. Někteří jeli lodí na zámek Zvíkov a zpět. Potom jsme se prošli okolo zámku Orlík - na skalnatém ostrohu nad Vltavou počátkem 13. století stála pevnost, která sloužila k ochraně obchodní stezky a místo, kde se vybíralo clo z plavby po Vltavě. Pak byl Orlík přestavěn a rozšířen v pevný gotický hrad a sloužil jako jeden z četných opěrných bodů a správních center královské moci. Zámek je obklopen rozsáhlým anglickým parkem.
Po krásných čtyřech dnech se 34 turistů vracelo spokojeně domů. Opět jsme obohaceni hezkými zážitky a novými poznatky.
Cyklovýlet:
Dne 27. května se měl uskutečnit plánovaný cyklovýlet našeho odboru na větrný mlýn v Chválkovicích. Vzhledem k tomu, že na místo srazu dorazili dva naši cykloturisté (Zdeněk Menšík a David Vinklárek) a že v tento den probíhala v našem regionu cykloturistická akce nazvaná "Mikroregionem Morkovsko na kole", rozhodli jsme se změnit trasu a zúčastnit se této akce. Záhy jsme se připojili k malé skupince cykloturistů, se kterými jsme objížděli obce patřící do mikroregionu "Morkovsko". Nakonec se nám podařilo v časovém limitu (8,00 - 16,30) navštívit všech dvacet obcí a potvrdit naši návštěvu razítkem dané obce do záznamníku. Nelze nezmínit bohaté občerstvení, které nás čekalo v každé obci. Vhod přišlo hlavně ovoce, zelenina, ale i třeba chléb se škvarkovou pomazánkou, domácí koláč či zákusek. Na pití různé nealkoholické nápoje. V cíli, který byl tento rok v městysi Litenčice, čekal na účastníky, kteří získali všech dvacet razítek, drobný dárek (cyklistické ponožky nebo cyklistický bidon či sada blikaček na jízdní kolo). Cykloturisté, kteří získali alespoň šestnáct razítek, byli zařazeni do bohaté tomboly. V této tombole k naší radosti vyhrál David Vinklárek velmi pěkný turistický batoh.
Pěší část: Trasa - autobusem do Morkovic, Strašná, Vinohradčík, rozc. Krahula, hipostezkou do Litenčic. 14 km
Krásná ranní modrá obloha byla zárukou hezkého celodenního počasí. My nekolaři jsme se vydali z Morkovic pěšky podpořit tuto zajímavou turistickou akci. Bohužel v autobuse do Morkovic jsme se sešli jenom čtyři. Modrá značka nás dovedla ke studánce ve Strašném a lavička u ni přímo vybízela ke krátkému, příjemnému posezení. U hájovny Vinohradčík ( ona vlastně ani není hájovna ) jsme si hezky popovídali s paní domácí, která nás poutavým vyprávěním seznámila s historii tohoto místa sahající až k hraběcí rodině Dubských. Podařilo se nám vystoupat na nejvyšší vrchol Litenčické pahorkatiny - Kleštěnec ( 498 m n. m. ). Tento výkon si rozhodně zasloužil zápis do vrcholové knihy. Po překročení silnice z Morkovic do Litenčic jsme asi po pěti stech metrech opustili modrou značku a po hipostezce došli do Litenčic. Zavřená brána nám neumožnila prohlédnout si okolí opravovaného zámku s nově otevřenou barokní studnou. U hřiště, na kterém byl tentokrát dojezd cykloturistické akce, nás přivítal náš kamarád Jarek Kočíř, tentokrát v roli spolupořadatele. Tady bylo vše připraveno pro občerstvení a odpočinek cyklistů, včetně tanečního parketu. Nedalo se odolat a tak ke slovu přišly klobásy. pivo či káva. Postupně se k nám přidala místní Zdenka Sládečková a na vynikající guláš od Alenky Vojáčkové si došel i Míra Ovečka. A na autobusové zastávce jsme potkali Hanku Šprňovou, která to vzala ze Střílek na kole. Cestou zpět Zborovčáci vystoupili v Troubkách a do Zborovic došli zase po svých, takže mají o nějaký ten kilometřík navíc.
Trasa: vlakem do Bojkovic- město, odtud po modré Cyrilometodějské cestě na vyhlídku Žleby, Nad Úsiskem, Přečkovice, Bílý kříž, Luhačovice a zpět do Zborovic vlakem. 10 km
Meteorologové nevěštili přímo ideální počasí, ale to nemohlo odradit 11 věrných turistů od plánované vycházky. Cesta vlakem proběhla v naprosté pohodě. V Bojkovicích nás zaujalo hezké náměstí lemované říčkou Olšavou. Lehce jsme vystoupali na vyhlídku Žleby, abychom se pokochali pohledy na hřeben Bílých Karpat a na protějším kopci stojící krásný zámek Nový Světlov ( tam bychom se rádi podívali příští rok ). Po silnici a příjemné polní cestě jsme se dostali Nad Úsisko. A tady turistická romantika skončila. Značka nás vedla podél pšeničného pole a my si mohli vybrat mezi blátem nebo vysokými kopřivami. V potoce Třešňůvka si někteří optimisté pečlivě umyli boty, domnívaje se, že bláto skončilo, ale ono neskončilo. Loukou s vysokou trávou jsme se dostali do Přečkovic. Využili jsme ochoty členů klubu Živé Přečkovice a v jejich klubovně se občerstvili Svět je malý a my v pánovi čepujícím pivo, poznali kuchaře, který nám vařil ve Švýcárně při našem dřívějším zájezdu do Jeseníku. A pak opět bláto a kopřivy. Od Bílého kříže jsme se klesáním dostali do Luhačovic. Ve velké kaluži nastalo čištění bot. Ulicemi Luhačovic jsme došli k hotelu Alexandria. Kratičkou menší přeháňku jsme přečkali pod stromy. A opět sluníčko. Tady jsme se rozešli a každý si čas do odjezdu vlaku vyplnil po svém. Někdo se občerstvil hotelu v Litovli, jiní ve Vltavě a někteří na kolonádě. Cesta zpět opět v pohodě. Rádi jsme na závěr konstatovali, že meteorologové se trochu mýlili a my prožili trochu blátivý, kopřivový, ale moc hezký den,
V tento den jsme uskutečnili jednodenní zájezd do Beskyd na Lysou horu. Turisté měli možnost si vybrat trasu, která se jim dle propozic nejvíce zamlouvala. Někteří vyrazili z parkoviště Papežov po silnici k Husarce, pak po červené značce na Lysou horu a zpět po modré značce Ivančena, mohyla, Hradová-nad Salašem rozc. a po zelené značce k hotelu Bezruč Malenovice, kde parkoval autobus. Další skupina turistů šla z aut. zast. Zlatník po zelené značce na Muroňku; po červené Stezka Českem na Lysou horu a zpět po žluté přes Lukšinec k Satině-U Korýtka a po zelené k hotelu Bezruč. Třetí skupina se vydala z parkoviště Visalaje po červené značce přes Ježánky, Muroňku na Lysou horu. Zpáteční jejich trasa vedla po žluté k Satině-U Korýtka a pak k hotelu Bezruč na parkoviště. Všichni turisté zvládli 15 km za krásného slunečného počasí.
Zájezdu se zúčastnilo 46 turistů, z toho bylo 5 dětí. Bohužel hotel Bezruč je uzavřený, apartmány se prodávají. V provozu je jen parkoviště. Přesto jsme se vraceli spokojeni a s dobrým pocitem.
Den 1. 7. 2023 je nejen čas začátku letních prázdnin, ale je i našeho druhého letošního cyklovýletu. Tentokrát jsme vyrazili na poutní místo Velehrad. Na startu ve Zborovicích v 7:30 hod. se sešli tři cykloturisté a ve Zdounkách se připojili další dva. I když počtem byla skupina nevelká a věkově rozmanitá (nejstaršímu účastníkovi již pomalu klepe padesátka na dveře a nejmladší právě dokončil pátou třídu ZŠ), tak nálada byla výborná. Občasné špičkování a humor mezi účastníky během cesty i četných zastávek byl nakažlivý. Hlášky typu: "Ten batoh patří na záda, ne na břicho", určený kamarádovi s větším břichem, vždy vyvolaly salvu smíchu. Projeli jsme Těšánky, chvíli spočinuli u rekreačního areálu v Roštíně - Kamínkách, který je uzavřen, a vydali se k lesnímu penzionu na Bunči. Po krátkém občerstvení jsme se vydali pokochat krásnými výhledy na Chřiby z nejvyšší kamenné rozhledny na Moravě, na Brdo. Odtud zpět na Bunč a po cyklostezce do obce Salaš. Po cestě jsme se zastavili u studánky "U lvích hlav" a také u památníku obětem II. světové války "U padlých". Nemohli jsme si nechat ujít ani krásnou rozhlednu ve tvaru dvou sedmiček, která je nad obcí Salaš. Jelikož se blížila dvanáctá hodina a naše těla potřebovala po vydané energii také přijmout nějakou stravu, tak jsme se zastavili v hostinci "Na Salaši" k dobrému obědu. Poté nás už čekal Velehrad. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na nás shlížela již z dálky. Zajeli jsme též na Modrou, kde se nachází pěkný archeoskanzen i neméně pěkná expozice nazvaná "Živá voda". Po krátkém odpočinku jsme se vydali na zpáteční cestu. Tentokrát jsme na Salaši odbočili vpravo a cestou kolem "Zlacké studánky" jsme dojeli opět na Bunč. Samozřejmě nemohlo chybět krátké občerstvení. Pak už jen cesta do Zdounek a Zborovic, kde jsme naše putování na kolech zakončili. Byl to krásně strávený den; pojeďte příště s námi a uvidíte sami !
Trasa: vlakem do Velkých Pavlovic, odtud po žluté kaple sv. Urbana, rozhledna Slunečná, Nad zahradami, po zelené Bořetice, Vrbice, Kobylí vrch se Stezkou mezi vinohrady, žst. Kobylí, vlakem Zborovice. 13 km
Krásné sluneční počasí a k poledni až tropická vedra nás provázelo po celou dobu našeho výletu. Cesta do Velkých Pavlovic proběhla v naprosté pohodě. Když ve Starém Městě přistoupila Anička s Edou, tak nás bylo celkem 14. Spolu s námi vystoupila poměrně početná skupina turistů z Uherského Hradiště, dali jsme jim přednost v úvodním focení. Hezkou procházkou obcí jsme přišli k soše sv. Urbana - patrona vinařů. A to už se před námi objevila rozhledna Slunečná s krásnými výhledy na pavlovické sklípky, panoráma Pálavy, z lužních lesů vykukovala věž lednického minaretu. Pod rozhlednou je příjemný altánek, který přímo vybízí k posezení a občerstvení. Vinohrady jsme pokračovali do Bořetic, dále na Vrbice. Jedna paní nám objasnila, jak správně vylupovat z révy palisty. Naštěstí bylo mezi silnicí a vinohrady vysečeno a upraveno, takže se šlo dobře. Protože to stoupání je poměrně dlouhé, využívali jsme ke krátkým zastávkám každý stín. Ve Vrbicích jsme si popřáli delší odpočinek v hospodě Na sóle. Zahrádka, stín, lehký vánek, vychlazené pivo, hezká servírka, co víc si unavený poutník může přát. Ve Vrbicích je toho taky dost k vidění: kam oko dohlédne samý sklípek, důstojný Památník osvobození obce Rudou armádou, větrný mlýn. Tak jsme se tam chvíli motali, abychom všechno viděli. Pokračovali jsme dál, jak jinak než mezi vinohrady na Kobylí vrch se známou Stezkou nad vinohrady. Poslední zastávka byla v Kobylí v restauraci Na křížku. Opět příjemné prostředí s dobrým jídlem. Spokojeni, nasyceni, osvěžení ukončili jsme pěší část našeho výletu na místní železniční zastávce. A vlaky jely opět podle jízdního řádu, klimatizace v nich fungovala, takže pohoda. Ve Velkých Pavlovicích nasedla Lidka s Laďou, kteří si udělali svůj program a ve Starém Městě jsme zamávali na rozloučenou Aničce a Edovi. A to byl náš poslední předprázdninový výlet a byl velice fajn.
Trasa: autobusem do Pornic, odtud po modré ( na starších mapách žlutá ) Švábsko, po žluté Opatovské rybníky, Kozojedsko, po modré Na Kozojedskem, po zelené U Jelínka, po červené Lhota u Pačlavic, po silnici Pačlavice, odtud autobusem do Kroměříže. 15 km
Meteorologové se tentokrát nemýlili a tak nás po celou dobu našeho výletu provázelo sluníčko a pohoda. V autobuse do Pornic se nás nás sešlo jenom šest. Po upravené cestě jsme svižným krokem přišli k hezkému rybníku Švábka. Pak následovala místy poněkud dost bahnitá lesní cesta k penzionu Kozojedsko. Tento krásný objekt je bohužel na pokraji uzavření. Žádná farma, hosté ojediněle. Protože bylo zavřeno, nebyla ani káva ani pivo. Tak jsme aspoň chvíli odpočinuli při sluníčku na lavičce před vchodem. Tady se s námi rozloučil Jirka Němec, který pospíchal na dřívější autobus, protože ho ještě čekala nějaká neodkladná práce na zahrádce. A po odpočinku nás modrá a zelená dovedly k k dalšímu posezení, tentokrát na rozcestí U Jelínka. Okolní lesy přímo vybízely najít nějaký ten hřib, ale úspěch žádný. Tak jsme se vydali po červené do Lhoty u Pačlavic. Protože bylo do odjezdu autobusu spousta času vzali jsme to po silnici až do Pačlavic. Ani tady nebylo žádné místo k posezení a občerstvení, tak jsme čekali na odjezd na autobusové zastávce. Tam se k nám přidal Šimon Cicha, který tu trasu vzal pěšmo už z Kroměříže. Byl to opět příjemně prožitý den.
Trasa: vlakem do Starého Města, Cyrilometodějskou stezkou do Modré, Velehrad, autobusem do Starého Města, vlakem domů. 10 km
Opět krásný slunečný, teplý den. Dnešní akci bych ani nenazval turistickou túrou, ale spíše hezkým, pohodovým výletem. Na nádraží v Kroměříži se nás sešlo dvanáct, ale v Hulíně se odpojila Věrka s Maruškou, které se vydaly někam směr Olomouc. My v klidu dojeli do Starého Města a Cyrilometodějskou stezkou se vydali na Velehrad. U Božích muk jsme popřáli Zdence Kubešové k narozeninám a Lidušce k svátku. Trošku nás tam rušily těžké nákladní automobily, podílejí se na stavbě dálnice, jejichž staveništěm jsme procházeli na pokraji Starého Města. Pak už nás rušili jen projíždějící cyklisté. Ve stínu přístřešku u křížku byla lehká svačinka. A to už tu byl Velehrad. U rybníku jsme odbočili k archeoskanzenu v Modré. Ten jsme minuli a šli přímo do expozice Živá voda, obdivovat a kochat se krásou vodního světa. Ryby tam jsou opravdu hezké. Procházka kolem rybníčků a stezkou praturů byla rovněž velmi příjemná. Dávná historie na nás dýchla u obnoveného kamenného kostelíku. Zrovna se tam připravovala svatba a nevěstě i ženichovi to moc slušelo. Děvčata si nemohla ujít prohlídku terária. Je zajímavé, že nejvíc je zaujali pavouci a jiná podobná havěť. A když jsi na Velehradě, nemůžeš si nenechat ujít prohlídku majestátní a krásně obnovené baziliky, Sylva s Petrem se vydali prozkoumat zajímavé podzemí tohoto chrámu. Čas do příjezdu autobusu jsme využili k posilnění a občerstvení v Litovelské restauraci na náměstí. Pohodová cesta zpátky završila příjemně prožitý den.
V tomto termínu jsme uskutečnili zájezd do Benešova a okolí. Ubytování bylo zajištěno v hotelu Benica, Benešov. Po příjezdu jsme se ubytovali a odpoledne vyrazili na trasu - zámecký park a zámek Konopiště, Růžová zahrada, přírodní divadlo, Neptunova kašna, křížová cesta, medvědárium a další pamětihodnosti v parku. Druhý den jsme prošli zámecký park Konopiště, po žluté značce jsme pokračovali na Chvojen (406 m n. m.), po červené na Tvoršovice a pak po cyklo do Jarkovic. Odtud ke sv. Anně a dále na hotel Benica. Třetí den jsme dojeli autobusem do Bystřice a vyrazili po zelené značce Na Homoli (412 m n. m.), Jinošice kaple - po žluté Vrbětín-háj, po červené Žebrák (585 m n. m.), zámek Líšno, Splavský mlýn a do Bystřice. Na hotel jsme opět dojeli autobusem. Někteří turisté si prošli vlastní trasy - navštívili Čapí hnízdo, Český Šternberk atd. Poslední den jsme si prohlédli město Benešov a jeho památky - Dolní zvonica, muzeum. minaret, kostel, atd.
Zájezdu se zúčastnilo 36 turistů, po celé dny nám přálo počasí, bylo nádherně, slunečno. Všichni jsme byli spokojeni s ubytováním, s polopenzí i s večerním posezením s vlastní zábavou.
Této akce jsme se letos nezúčastnili, protože nebyla vybrána lokalita ve Zlínském kraji. Nejbližší lokalita byla Podkomorské lesy v okolí Brna pro nás dost daleko a špatně sjízdná. Zase někdy příště.