Fotogalerie 2019

---

• Turistické prázdniny

  

  Prázdniny jsou pro nás především dobou aktivního odpočinku. I když po pravdě, taky jsme si trošku zalenošili. Počasí nám přálo: trochu jsme si postěžovali na velké vedra nebo na trochu víc vody. Zahrádkářům trochu víc rostla plevel.  A taky si na své přichází houbaři ( a stále přicházejí ). Meruněk bylo dost i do bečky. Vnoučata jsme předali ve zdraví v pohodě. Zkrátka léto jak má být.

• Koryčanská pouť 7. září 2019

  

           První, už tradiční, poprázdninová  společná vycházka  patřila Koryčanské pouti. Nevím proč, ale Svatý Petr si chtěl asi ověřit, zda se vydáme na výšlap  když nám pošle sice drobný ale zato vytrvalý déšť. To nás ovšem nezaskočilo protože po vystoupení z autobusu u autoservisu v Koryčanech jsme natáhli pláštěnky, roztáhli deštníky a s veselou myslí se vydali na cestu. Předtím se nám Lidka pochlubila hezkým tričkem, které získala po tandemovém seskoku z letadla z výšky 4 000 m. Šli jsme podél přehrady, která je zčásti vypuštěná protože se provádí generální oprava výpustě. Už ve Střílkách nás opustila Jiřinka, která se s Hankou Šprňovou vydala jinou trasou. Na konci přehrady jsme odbočili a po zeleně značené trase pokračovali lesem k přístřešku u  studánky U Štainbacha ( v těchto místech tragicky zahynul v roce 1942 český lesmistr Štainbach ). Po krátkém občerstvení - Anička zde rozdávala ke svačině plody své zahrádky - zpevněnou lesní cestou došli jsme k další studánce, tentokrát U Mísy. Zde jsme se ale dlouho nezdrželi, protože na zříceniny hradu Cimburk to nebylo už daleko. Po zakoupení lístků a krátké prohlídce objektu jsme zasedli v boudě ke kávě, či jiným teplým nápojům. Barman nás seznámil s plány obnovy této poměrně hojně navštěvované památky a s těžkostmi, zejména finančními, se kterými se parta asi čtyřiceti dobrovolníků musí při své bohulibé činnosti poprat. Dobře se sedělo , ale museli jsme dál. Změnili jsme trasu a nešli přes Vršavu, ale po cyklostezce zamířili opět k autoservisu. Jen Petr, protože si odskočil do lesa ( hledat hřiby - nic nenašel ) nezachytil tuto změnu a tak se na Vršavu přece jen  podíval. Nakonec jsme poseděli v restauraci Záložna. Náměstí plné stánků, kolotočů a jiných pouťových atrakcí zelo prázdnotou, takže při čekání na autobus jsme na tomto náměstí byli sami. Předpokládám, že i Jiřinka s Hankou prožily hezký den. Takže šestnáct turistů si i tento deštivý den krásně užilo.

  PS: protože si Svatý Petr myslel, že deště bylo málo, tak nám při zpáteční cestě nechal zapršet do autobusu.

• Křivoklátsko 26. září - 29. září 2019

  

   

         Další, dle ročního plánu odsouhlasená oblast poznání, byla pro členy KČT Zborovice část území CHKO Křivoklátsko a Karlštejnsko. Takže 42 účastníků zájezdu prožilo za krásného počasí čtyři dny od 26. – 29. září v této kouzelné části naší vlasti. Vzorně připravený a rozepsaný program tras na jednotlivé dny, dobře zvolené ubytování v Roztokách u Křivoklátu, zodpovědnost a profesionalita řidiče autobusu a rovněž nečekané překvapení na sobotní den, byly předpokladem úspěchu této výpravy. Během pobytu se ukázalo, že dobrá nálada, sluníčko a produkty z vlastních zahrádek, mohly jen umocnit radost ze zdolaných kilometrů a překonaných výškových rozdílů. A že jsme tuto oblast kropili vlastním potem v různých trasách v celkových délkách 50 km /pro zdatné/ , 66 km /pro zdatnější/ a nepočítaně /pro nejzdatnější/ - ty dvě si prošly i Brdy. Pro stručný přehled pro ty, kteří se převážně ze zdravotních důvodů nemohli tohoto putování zúčastnit, jen v krátkosti:

  1. den – výchozí bod zámek Leontýn, Dlouhý hřeben, Pod Beraníkem, Paraplíčko, památník K. Egona, hrad Křivoklát , Roztoky u Křivoklátu
  2. den – výchozí bod Roztoky, Roztocké vodopády, Nezabudický mlýn, Malá Buková, Velká Buková – rozhledna, Křivoklát a domů. Zdatnější si v mezičase odběhli do Pustovět.
  3. den – odjezd do Karlštejna, hrad Karlštejn, Dub Sedmi bratří, Malá Amerika-lom, Velká Amerika-lom, Lom politických vězňů , Mořina, Karlštejn. Zdatnější o 10 km více z Mořiny do Roblína, Vonoklasy a Karlštejn.

        A zde se konečně zmíním o tom sobotním překvapení. Na Karlštejně totiž probíhalo v tento den 28. září Karlštejnské vinobraní. To nikdo z nás /ani Liduška/ nevěděl. Sice nutnost zakoupení vstupenky pro vstup do městyse nás trošku zaskočila, ale za to jsme byli po návratu z túry odměněni pohledem na královský průvod, skládající se z vinařů, chasníků, dvořanů, urozených hostů, kejklířů, zkrátka 300 členů doprovodu císařského dvora v čele s císařem římským a králem českým Karlem IV. a jeho chotí Eliškou Pomořanskou. Celá cesta k hradu byla lemována dobovými stánky s ukázkami historických řemesel i nepřeberné množství stánků s burčákem a karlštejnského vína z vinic. Opravdu hezký zážitek pro všechny. A to nejen tento sobotní den, ale krásné lesy plné bedlí, klouzků, babek i praváků nás nenechávaly lhostejnými. Užívali jsme si krásy přírody a mnozí si tyto „zážitky“ i nasušili.

          Poslední ráno se s námi u snídaně rozloučil majitel hotelu Roztoky, který je mimo jiné i vlastníkem Muzea Jawy v městě Křivoklátě. Kompletní sbírku těchto motocyklů mělo možnost během pobytu navštívit i 17 zájemců z našeho zájezdu s podrobným výkladem pana majitele. A po snídani hurá do Berouna, kde nás čekala městská rozhledna, Medvědárium se dvěma medvědy – třetí Vojta zemřel před třemi lety. Potom jsme se rozprchli po Berouně a do odjezdu domů ve 14 hodin si každý zvolil svůj program. Návrat autobusem domů byl plynulý a všichni tak mohli v klidu vstřebávat nasbírané dojmy.

           Za všemi těmito zážitky však musíme vidět mravenčí práci naší milé a obětavé vedoucí turistického odboru paní Lidušky Burešové a za to jí patří nejen potlesk spokojených turistů, ale hlavně velký dík.

• Hostýnské vrchy 12. října 2019

  

         Velmi krásné podzimní počasí doprovázelo našich jedenáct statečných a vytrvalých turistů po celou dobu putování překrásnými Hostýnskými vrchy. Trochu nás překvapilo množství dětí, které spolu se svými vedoucími s námi nastupovaly do autobusu. Jak jsme se dozvěděli, byli to pionýři z různých skupin ( i ze Zborovice pod vedením manželů Sakařových ), kteří jeli sázet stromky. A my se vydali pěkně po červené na naši pouť. U kostela jsme se hezky zhluboka nadechli, protože nás čekalo poměrně dlouhé a příkré stoupání. U památníku pilota Kužely jsme se trochu pozastavili abychom dali dohromady trochu roztrhaný peloton. Na holém kopci Klínovec byla první občerstvovací stanice. Dál už nás čekala jenom velmi příjemná hřebenovka s mírným stoupáním nebo klesáním. Na vřesovišti Bílové, které je osázeno velkým množstvím krásných jalovců se k nám přidali i dva pejsci, které jejich majitel jen stěží přivolal zpět na chatu. Jiřinka, která se ujala náročné funkce vedoucí výpravy nás vedla zkratkou mimo Lazy, protože usoudila, že místní hospoda bude ještě zavřená a nic jiného tam zajímavého není. Do Lazů došli jenom Prachařovi, kteří se trochu zdrželi a náš úhybný manévr nepostřehli. Na zelenou značku jme se napojili u přístřešku Lazy pokračovali dál přes Čečetkov, Končiny a Bludný obdivujíce krásné výhledy na Vsetínské a Vizovické vrchy. Z Bludného už po asfaltce jsme došli na krásnou rozhlednu Marušku, vedle které je meteorologická stanice. Takže jsme měli dokonalý přehled nejen o tlaku vzduchu ale i dalším klimatických podmínkách. Pak už nezbývalo než sejít na Troják a v místní občerstvovně si  dát  něco na doplnění energie a srovnat pitný režim. Tam se objevil Laďa, tentokrát jako mototurista. Autobus i vlaky jely přesně, a tak jsme se bez problému dostali do svých domovů obohaceni o krásné zážitky z hezky prožitého dne v nádherném prostředí valašských hor.

• Chřiby - rozhledna Brdo 28. října 2019

  

  K 15. výročí rozhledny Brdo se nás na trasu sešlo jen 11 turistů a 4 děti. Možná to zavinila nepřízeň počasí, neboť ráno pršelo a byla mlha. Šli jsme Prusinovkou, odbočili jsme ke Gavendově skále a pak pokračovali na Vlčák a Brdo. Pod Brdem již byl rozdělaný ohýnek, tak jsme si opekli špekáčky a klobásy a občerstvili jsme se. Byli tam 2 stánky s různým občerstvením. Před polednem jsme vyšli k rozhledně, pozdravili se se známými turisty a tradičně jsme zazpívali státní hymnu. Na zpěv to bylo letos slabé, neboť nám chyběli někteří naši zpěváci. Potom jsme se vydali po zelené do Roštína. Celkově byla účast k 15. výročí rozhledny malá, i když se vyčasilo a chvílemi svítilo i sluníčko.

• Křéby 17. listopadu 2019

  

          V autobuse to vypadalo, že se nás na tradičních Křébech sejde dost málo. Ale už v Dřínově se k nám začali připojovat další turisté. Na samotném kopečku už nás taky čekal i Míra Ovečka, takže nás bylo nakonec dvacet. Všichni jsme se shodli na tom, že takové krásné, teplé a sluneční počasí jsme tam už dlouho nezažili. Po krátkém vydechnutí a občerstvení, kdy se taky přálo Lidušce  k narozeninám, jsme u oltáře vzpomněli na Miroslava Adamíka, Milana Foltýnu, Pavla Hanáka, Vladimíra Pišteckého, Jiřího Štencla a Otakara Zbořila, kamarády, turisty, kteří už nejsou mezi námi a už se prochází po jiných  cestičkách. I když chyběly naše zpěvácké opory, věnovali jsme jejich vzpomínce i pár písní. Anička Tesaříková se s námi podělila o svou příhodu z pobytu v Luhačovicích když si ji spletli s bývalou ministryní průmyslu a obchodu. 

  A pak volným tempem hezky po cyklostezce jsme dokráčeli do Tištína, kde nám František Pospíšil tradičně objednal vynikající hovězí guláš ( podával se v hlubokém talíři ). Taky nám otevřel místní zemědělské muzeum a seznámil  s akcemi, které ve zdejším restauračním zařízení v průběhu roku konají.

  Najedeni  a spokojeni pokračovali jsme cyklostezkou až na nádraží do Nezamyslic. Vlaky sice měly trochu zpoždění, ale nám to nevadilo, protože Zborovčáci měli v Kroměříži dostatek času na svůj přípoj, takže určitě stačili navštívit ještě nějakou cukrárnu.

• Bílé Karpaty 7. prosince 2019

  

           Ve Zborovicích lehce nasněženo, v Kroměříži lehce mží, v Nedakonicích to na chodnících lehce klouže a v Kunovicích lehce na chvíli zasvítilo sluníčko. Pohodová cesta vlakem do Nedakonic uběhla velice rychle. Ve Starém Městě ještě přistoupila Anička s Edou, a bylo nás  nakonec čtrnáct. Díky Jiřce a její navigaci jsme se rychle vymotali z Nedakonic a pěkně podél Moravy došli k nýtovanému mostu v Kostelanech nad Moravou. Tentokrát jsme nešli po turistických značkách, ale po asfaltovaných cyklostezkách. Výškové převýšení naší trati bylo maximálně 0,5 metrů. Takže velmi nenáročná procházka.  Anička  iniciativně zorganizovala velmi zajímavou a poutavou exkurzi  v leteckém výcvikovém a servisním centru v areálu Letu Kunovice. Sympatická průvodkyně nám v hangárech ukázala některé typy letadel a seznámila s jejich technickými daty. Měli jsme možnost si je osahat a i vyzkoušet jak pohodlně se v nich sedí. Pak jsme sedli do místního OK klubu a řádně se posilnili i když  obsluha nebyla zrovna nejrychlejší. Oproti plánu a turistickým zásadám jsme nešli z Kunovic do Uherského Hradiště pěšky, ale svezli se vlakem. Už u nádraží bylo slyšet  cimbálovku. Na náměstí se konaly trhy, takže jsme se podívali a potěšili vystoupením malých zpěváčků a tanečníků. Vhod také přišel dobrý svařáček nebo punč, protože k večeru se už dost ochlazovalo. Vlaky jely přesně tak návrat domů už byl v pohodě a poslední podzimní společný výlet se stal minulostí.                                                     

• Brdo - předsilvestrovský výstup 30. prosince 2019

  

              Ani jsme se nenadáli a turistický rok 2019 vstoupil do svého posledního dějství, kterým je tradiční předsilvestrovský výstup na nejvyšší horu našich oblíbených Chřibů - Brdo. Hodně se nás vydalo autobusem do Roštína a odtud pěkně kolem vodárny po žluté na Vlčák, kde už byly rozvinuty stánky s dobrotami. Ty jsme ale ignorovali a po červené se dostali někteří přes Malé Brdo k rozhledně. Jiní volili klasickou cestu. Mnozí po obtížích s parkováním na Bunči přišli k rozhledně z druhé strany. Velmi příznivé počasí: zamrzlo a  bezvětří vylákalo nejen nás ale i mnoho dalších příznivců pohybu na zdravém vzduchu na tuto akci, takže jsme se málem kvůli velkému davu turistů  nesešli na naše zpívání. Ale nakonec to dobře dopadlo a hymny i několik lidovek ve 12:00 nakonec bylo. Tento výstup je také výbornou příležitostí setkat se pozdravit se se svými přáteli, známými, turisty z jiných odborů, připít si s nimi na šťastný a veselý Nový rok. Pochopitelně nechyběli ani jezdci na koních. Pomalu jsme se přesunuli k altánu, kde nás čekaly stánky s různými dobrotami, které bylo nutno ochutnat. Bohužel ani Brdo se nevyhnulo kácení smrků a na vzniklých pasekách bylo spousta ohňů s opékači špekáčků či klobás. Odtud jsme se víceméně individuálně rozcházeli různými směry ke svým domovům. Na zpáteční cestu nám ještě zasvítilo sluníčko. Jediným zklamáním tohoto dne jsme zažili v restauraci na koupališti, kde se oproti jiným létům nic nevařilo, takže to bylo bez guláše. Alespoň jsme tam společnými silami spočítali, kolik z nás vystoupalo na Brdo a došli jsme k číslu 37. Velmi hezké. Nejenom účast ale i celá akce.