Dne 30. května 2018 jsme se vydali na Moravské Slovácko. Autobusem jsme přijeli do Bohuslavic u Kyjova a odtud jsme po červené turistické značce mírným stoupáním s celkovým převýšením 125 m přes Bukovany došli k rozhledně „Bukovanský mlýn“. Protože rozhlednu otvírali až v 10:00 hodin, tak jsme museli asi hodinu počkat. Tuto dobu jsme využili ke svačině a prohlídce nádherného ubytovacího areálu vystavěném v Moravskoslováckém venkovském stylu. Kromě jednopodlažních domků sloužících pro ubytování má celý areál bohaté sportovní atrakce – bazénky, kuželky, lukostřelbu, koně aj. Je zde také bufet s otvírací dobou rovněž až v 10 hodin a na pivo a kávu jsme si tedy taky museli počkat. V místě je rovněž stylová hospoda, která v době naší návštěvy odbavovala ubytované hosty a pro veřejnost otvírali až v 11:00 hod. Na to už jsme ale nečekali. Po prohlídce interiéru Mlýna – rozhledny, který slouží jako venkovské Slovácké muzeum a muzeum keramiky, jsme pokračovali přes Ostrovánky a Kameníky až do Kyjova. Na náměstí jsme poobědvali a poté odešli na autobusové nádraží.
Značná část trasy vedla otevřenou krajinou polními cestami mezi lány dozrávajícího obilí a až téměř v závěru jsme několik km prošli lesem. Celý den bylo nádherné počasí, i když občas foukal ostrý studený vítr. Akce se tentokrát ke všeobecné spokojenosti zúčastnilo 23 turistů.
Dne 8. září jsme absolvovali tradiční turistickou túru na „Koryčanskú púť“. Vzhledem k tomu, že tuto akci pořádáme každý rok, pokusila se vedoucí našeho odboru, Liduška, poněkud změnit výchozí bod naší cesty. To měla tentokrát být vesnička Vřesovice, odkud jsme měli přejít přes Podhoří a Josefínský dvůr na Kameňáckou myslivnu. To však znamenalo, že v Kyjově přestoupíme do autobusu směrem do Vřesovic. Ten nám však s ohledem na zpoždění autobusu z Kroměříže před pár minutami ujel. V prekérní situaci nám nezbylo než zvolit variantu: buď počkat 1,5 hodiny na další autobus do Vřesovic, nebo zvolit pěší túru do Koryčan „po svých“. Vzhledem ke zdatnosti našich členů jsme si vybrali „pěškobus“, byť o 5 km delší než původní plánovaná trasa. Takže jsme z Kyjova šli po žluté do Čeložnice a pak po zelené ke Kameňácké myslivně. Tam jsme se každý podle vlastní vůle občerstvili – oběd, pivo, limo, káva apod. Potom už pokračovala naše cesta po známé zelené trase na Zavadilku a dál po žluté do Koryčan.
Přes původně poměrně nepříznivou předpověď počasí na tento den, nás celou dobu provázelo velmi příjemné klíma – oblačno, teplota kolem 25°C. Chládek lesa byl docela příjemným zpestřením. Akce 16 km trasy se tentokrát zúčastnilo 26 turistů.
V těchto dnech jsme uskutečnili zájezd do Krkonoš. Ubytováni jsme byli ve Sport hotelu Mumlava a v penzionu Migr v Harrachově. Při cestě tam, většina z nás vystoupila v Rokytnici nad Jizerou a šli jsme naplánovanou trasu z Rokytnice po žluté do Studenova a potom po modré přes Janovu skálu a Čertovu horu až do Harrachova (10 km). Druhý den jsme se vydali po modré k Mumlavskému vodopádu, kolem Krakonošovy snídaně a U Čtyř pánů až na Labskou boudu, kde bylo velké množství turistů z celé republiky. Z Labské boudy jsme šli po zelené k Prameni Labe a následně na Voseckou boudu. Odtud po žluté a pak modré do Harrachova (22 km). Třetí den jsme jeli do Špindlerova Mlýna. Zde si zdatní turisté vybrali a absolvovali trasu přes Kozí hřbety a Luční boudu na Sněžku a zpět přes Výrovku do Špindlerova Mlýna (23 km). Ostatní turisté si vyjeli lanovkou na Medvědín a odtud šli ke Šmídově vyhlídce, pak na Vrbatovu boudu a zpět na Medvědín, lanovkou do Špindlerova Mlýna (10 km). Poslední den jsme se zastavili v Jičíně, prohlédli jsme si město a jeho památky včetně Rumcajsovy ševcovny. Po dobrém obědě jsme vyrazili na zpáteční cestu domů.
Zájezd se nám vydařil, ale chyběli nám na něm turisté-zpěváci, takže poprvé se večer nezpívalo. Všechny dny jsme měli krásné počasí, ideální na turistiku. Zájezdu se zúčastnilo 47 turistů a přijeli spokojeni.
Krásná sobota babího léta byla jako stvořená pro příjemný turistický výlet. Na nádraží v Kroměříži se nás sešlo 16. Daleko více turistů směřovalo tento den na Burčákové chodníčky do Mutěnic. My se ale drželi svého plánu. A protože plán není dogma Lidka změnila plán cesty. Místo do Valašského Meziříčí jsme jako cílovou stanici měli Bystřičku a tak jsme šli vlastně obráceně. A dobře jsme udělali, protože v opačném směru je tato trasa poměrně náročnější. Po chvilce váhání, kudy vlastně z nádraží v Bystřičce jít jsme neomylně nabrali správný kurz. Už první úsek cesty po cyklostezce byl poměrně náročný a dlouhý výstup. Brzy jsme narazili na modrou značku a ta nás pohodlně zavedla kolem Prašivé a Brňova do Jarcové. Tolik medii sledovaný medvěd se toulal asi někde jinde, takže jsme ho k naší lítosti nepotkali. V Jarcové nás čekal další výstup a to na skalní útvarJarcovská gula. Tu jsme ale minuli a po žluté pokračovali Naučnou stezkou T.G. Masaryka loukami podél Vsetínské Bečvy. Občerstvení na Bražiskách přišlo velmi vhod. Ä to už bylo Valašské Meziříčí coby kamenem dohodil. Stačilo přejít Poličnou, park Abacii a byli jsme na nádraži. Protože do odjezdu vlaku zbývala asi hodina a půl Někteří si ještě zašli do města (Jiřinka s Věrkou), ale většina obsadila nádražní bufef a v pohodě očekávala příjezd vlaku. I přes zpoždění Zborovčáci v pohodě stihli v Kroměříži svůj vlak.
V neděli 28. října jsme se vydali na Brdo. Trasa vedla ze Zástřizel po zelené značce na Vlčák, dále po červené na Brdo. Pod Brdem byl jen jeden stánek s občerstvením. Měli jsme dostatek času, tak jsme se snažili rozdělat oheň. Po včerejším vydatném dešti to nebylo jednoduché, ale nakonec se oheň rozhořel. V poledne se všichni účastníci setkali u rozhledny. Starosta Kostelan p. Petřík měl projev k výročí rozhledny a ke 100. výročí Československa. Společně jsme zazpívali státní hymnu a píseň prezidenta Masaryka "Ach synku, synku". Ještě se zazpívalo několik písní. Tentokrát byla malá účast turistů. Možná tomu přispělo i podzimní sychravé počasí a mlha. Z našich řad se u rozhledny sešlo celkem 16 turistů.
Přesně po roce jsme se 17. listopadu opět vydali na tradiční trasu – na Křéby, které leží na pomezí 3 okresů, a to Kroměříž, Vyškov a Prostějov. Tentokrát jsme vyrazili za chladného počasí po cyklostezce z Morkovic. Celou cestu foukal studený vítr, teplota kolem 0°C a sluníčko se ukázalo až pod kopci Křéby. Jsou to dva sousední vrcholky v jinak rovinaté Hané. Po vystoupání ke kapličce na jednoho z nich následovalo občerstvení. Poté František Hrabal připomněl, že se scházíme pro uctění památky našich bývalých členů, kteří se na nás už dívají z turistického nebe. Pak jsme si i trochu zazpívali několik písniček, ale pro poměrný chlad jsme nato vrchol Křéba opustili.
Na návrh F. Pospíšila jsme změnili původní záměr a místo do Pornic jsme pokračovali po cyklostezce do Koválovic, kde byl v soukromém pivovaru zajištěn oběd a prohlídka pivovaru. Před 14. hodinou jsme přešli do Osíčan, odkud jsme s přestupem v Pačlavicích jeli autobusem směrem na Kroměříž. Celé akce se zúčastnilo 22 našich členů.
Předpovědi meteorologů nebyly na dnešní den příliš povzbudivé. To nás ale nemohlo odradit. Vlakem jsme dojeli do Holešova a podle rady Lidky vyrazili pěšky po cyklostezce do Přílep. Odtud po modré vzhůru do Hostýnských vrchů. První zastávka byla u nově hezky zrenovované kapličky nad vesnicí. Příjemným mírným stoupáním kolem výšiny Hrádek došli jsme ke zřícenině hradu Hrad. V jeho okolí probíhaly intenzivní dřevařské práce provázené poměrně dost rozbitými cestami. To už krásně svítilo sluníčko, které nás pak doprovázelo celý den. Odtud to bylo kousek na rozcestí Pod Lysinou. Další úsek našeho putování vedl po vrstevnici. Zde se nám odkryly krásné výhledy na část Moravy až Oderské vrchy, Přerov, Chropyni i Drahanskou vrchovinu. Přes Ctiborovy boudy jsme došli k zříceninám hradu Křídlo. S jeho historii a pověstem kolem něj jsme byli dobře seznámeni díky Tondovi Hubáčkovi, který sice s námi nešel, ale poslal nám tyto informace, se kterými jsme seznámili už ve vlaku a Jirka Němec nás s jejich znalostí cestou přezkoušel. Nejlépe dopadla Jiřinčina dcerka. Pod Křídlem jsme opustili modrou a po žluté pokračovali směrem na Brusné. Jeden úsek byl velmi náročný protože se šlo dolů strmou strání po neudržované stezce. Nakonec nás všech šestnáct skončilo v penzionu Brusenka na příjemném posezení. Někteří nevydrželi čekat na autobus a pěšky se vydali po cyklostezce přes Chomýž, Jankovice ¨do Dobrotic na vlak. Větší část trpělivě vyčkala autobusu do Holešova. A odtud už jsme zase společně dorazili vlakem do Kroměříže. Opět další příjemné prožitý den.
Ani jsme se nenadáli a rok byl pryč a nás čekala poslední společná akce tohoto roku - tradiční předsilvestrovský výšlap na Brdo. Tentokrát jsme nešli společně z jednoho místa a v jeden čas, ale každý podle svého uvážení. Takže pod rozhlednu jsme přicházeli od Bunče, někdo se dal Prusinovkou nebo z Cetechovic, Střílek i z Roštína. Důležité ale bylo, že jsme se tam nakonec sešli. Počasí nebylo zrovna zimní. Chvíli lehce sněžilo, pak zase lehce pršelo a v jednu kratičkou dobu se na nás usmálo i sluníčko. Stánky opět nezklamaly svou nabídkou horkých nápojů či různých pochoutek. Letos zabodovalo uzené žebro. My jsme taky neponechali nic náhodě takže slivovice bylo dostatek.
Před polednem jsme se jako každý rok shromáždili pod rozhlednou a pod taktovkou našich zpěváků ( viz foto ) zapěli spolu s dalšími účastníky této akce naše státní hymny. Pak zazněla Purpůra a některé lidové písně z kraje pod Buchlovem. Liduška ještě rozdala zasloužilým polykačům kilometrů čestné odznaky a s přáním všeho nejlepšího v Novém roku jsme se opět různými cestami vraceli domů. Dobré bylo posezení na Kamínkách i guláš na koupališti v Roštíně. Já jsem spočítal, že nás bylo dvacet čtyři. Dobrá účast na to, že počasí nebylo zrovna nejlepší.