Trasa: vlakem do Kopřivnice odtud po modré NS Lašská Kopřivnice rozhledna Bílá hora, U Kamenárky, hrad Trúba, Štramberk, vlakem do Kroměříže a Zborovic 9 km
Opět krásné počasí na nádraží v Kroměříži přivítalo 12 turistů. Tam jsme se setkali s kolegy z Morkovic, kteří se chystali navštívit rozhlednu Vartovna. Cesta i přes dvoje přestupování proběhla v pohodě. Prošli jsme příjemným parkem v Kopřivnici, chvíli se zastavili u Muzea Fojtsví. Túra pokračovala pak pěšinou mezi poli a zakrátko nás čekalo středně mírné stoupání k impozantní přírodní památce - Váňovu kamenu. Během krátké občerstvovací zastávky bylo zajímavé sledovat horolezce pokoušející se zdolat tuto skálu. Dle pověsti tento kámen tam odhodil čert, když ho nestihl donést do Lidečka. Pak už nás čekal poslední výstup k rozhledně na Bílé hoře. Pochopitelně jsme si nenechali ujít krásné pohledy z její vyhlídky. Taky jsme tam chvíli spočinuli. Pak už nás čekalo jen klesání na vyhlídku U Kamenárky s pohledem na Stříbrné jezírko. Trúba měla polední přestávku, tak jsme zašli do hospody stejného jména něco pojíst a popít. Výstup na věž byl odměněn opět krásnými pohledy na okolní krajinu. Po celou dobu jsme se potkávali se spoustou turistů různého věku a pohlaví, kteří se se zapojili do akce "JASON ULTRA TRAIL" s cílem na náměstí ve Štramberku. Náměstí bylo plné účastníků i stánků. Nám, protože jsme neměli startovní čísla, žádnou medaili nedali. Ale bylo to příjemné posezení a i nějaké ty uši jsme si odvezli. Cesta zpátky proběhla opět v pohodě, i když lístky na vlak jsme si mohli zakoupit až ve vlaku z Val. Meziříčí. Opět jeden velmi pohodový výlet.
V tento den jsme uskutečnili jednodenní zájezd na Velkou Javořinu. Trasa vedla z Nové Lhoty, Vápenky po modré k Vadovskému přístřešku a dále na vrchol Velká Javořina. Zde jsme se pokochali krásnými výhledy do okolí a následně se zašli občerstvit do Holubyho chaty, kde jsme mohli platit eury ale i českými korunami. Zpáteční cesta vedla po zelené na parkoviště do Strání, Květná, kde na nás čekal autobus. Cesta vedla prudce dolů, ale všichni ji zvládli a došli v pořádku. Odměnou jim bylo občerstvení v restauraci u parkoviště. Zájezdu se zúčastnilo 43 turistů. Celý den jsme měli krásné slunečné počasí. Se spokojeností a s dobrou náladou jsme se vraceli k večeru domů.
Ani letošní druhý ročník našeho cyklovýletu bohužel nepřilákal více cykloturistů. Přesto se v sobotu 28. června krátce po osmé hodině ranní vydali na cestu do Tovačova a okolí tři milovníci výletů na kolech. Lehce improvizovaná trasa začínající na vlakovém nádraží v Kroměříži nás vedla přes Plešovec, Chropyni, Záříčí až do Troubek. Odtud jsme vyrazili se podívat na galerii železných soch v Citově. Zde jsme také navštívili velmi zajímavý vakový jez. Přes obec Věrovany a kolem tovačovských rybníků jsme dorazili do Tovačova. Po dobrém obědě a chvíli odpočinku jsme se vydali k soutoku Bečvy a Moravy. Další naše cesta vedla přes obce Lobodice, Záříčí, Chropyni, Bezměrov, Postoupky až na krásné vyhlídkové místo nacházející se na Barbořině v Kroměříži. Poté jsme přes Vážany a Kotojedy kolem Hrubého rybníku (znám též jako "Bagrák") a letiště dorazili až k řece Moravě, podél které jsme jeli až do cíle cesty, na nádraží ČD v Kroměříži. Celkem jsme ujeli 75 km.
Trasa: Pivín, žel. st. - po zelené Pivín rozc., Podsedky rozc., U Kříže rozc., Skalka, lázně - po červeném místním značení jezírka - po zelené Pivín žel. st. 8 km
Za krásného slunečného počasí 14 turistů vyšlo na krátkou pohodovou trasu z Pivína po zelené do lázní Skalka,. Zde jsme si prohlédli lázeňský park s léčivými prameny "Jan", "Julinka" a další. Samozřejmě jsme vodu ochutnali, někteří si i nabrali do lahví. Ve Skalce jsme se občerstvili v restauraci a potom se vydali po červeném místním značení k jezírkům, kde jsme poseděli a snědli svačiny. Dále jsme od jezírek pokračovali k rozcestníku na zelenou značku, po které jsme došli do Pivína na vlak. Opět jsme viděli zajímavá, krásná místa v přírodě a domů dojeli spokojeni.
Tak jako v březnu, tak i v tento den jsme zajišťovali kontrolu na rozhledně Brdo a Salaš v oblastní akci "Rozhledny Zlínského kraje". Na Brdě zapisovali účastníky a lepili jim do záznamníků samolepku rozhledny Vladimír Bureš a František Hanák. Na Salaši se tohoto úkolu zhostili manželé Zdeněk a Simona Menšíkovi se svou dcerou Viktorií. I když počasí moc všem nepřálo, svůj úkol členové odboru splnili a zvládli. Příchozí turisté byli spokojeni, že splnili další rozhledny a dostali do záznamníků samolepky.
Trasa: autobusem do Zlína a Horní Lhoty, po červené Pozlovice, kolem přehrady, Luhačovice, vlakem do Kroměříže a Zborovic. 10 km
Ani drobný déšť neodradil čtrnáct věrných turistů od účasti na prvním poprázdninovém společném výšlapu, tentokrát na Podlesí. Cesta autobusy proběhla v pohodě a řada z nás využila výhody bezplatného cestování po Zlínském kraji. Během cesty ustal i déšť. Od zastávky v Horní Lhotě nás čekalo poměrně strmé a dlouhé stoupání až k rozcestníku Nad Vegou. Pak už to byla ale pohoda. Na terase hotelu Vega přišla vhod káva či pivko nebo jiný nápoj. Když jsme došli k přehradě, navrhla Dáša Klabalová, abychom přehradu hezky obešli. A protože času bylo dost, tak jsme její návrh přijali. U Martinova křížku jsme opustili červenou značku a pomalou chůzí jak se sluší a patří na lázeňské prostředí došli k Rybářské baště, kde jsme se napojili na okruh Dušana Jurkoviče. Kolonáda byla plná lázeňských hostů. Ti více odvážní se i napili z některého věhlasného pramene. Pak už nás čekala jen prohlídka Luhačovic, nějaké to delší posezení a cesta domů.
V tomto termínu jsme uskutečnili zájezd na Šumavu do Kašperských Hor a okolí. Ubytování s polopenzí jsme měli zajištěno v hotelu Rohanov v Lhotě nad Rohanovem. První den jsme zastavili v Kašperských Horách a vydali se na trasu přes kapli Kavrlík na gotický hrad Kašperk, který se svou nadmořskou výškou 886 m. n. m. představuje nejvýše položený královský hrad v Čechách. Zde jsme se občerstvili, prohlédli si nádvoří hradu a pak pokračovali do Kašperských Hor druhou cestou. Došli jsme na náměstí, kde se někteří fotili před policejní stanicí, která byla součástí filmu "Policie Modrava". Trasa byla dlouhá 8 km. Potom jsme se jeli ubytovat na hotel Rohanov a čekala nás večeře. Druhý den jsme se vypravili po "Klostermannově cestě" do Javorníku k soše Klostermanna a odtud pokračovali ke kapli a ke Klostermannově rozhledně Javorník 1 066 m. n. m. Z ní byly krásné výhledy do okolí. Posvačili jsme a vydali se dále po modré značce ke Královskému kameni ve výšce 1 058 m. n. m. Po zelené značce jsme došli do Javorníku a odtud na hotel Rohanov. Zdolali jsme 13 km. Třetí den jsme jeli do Prášil a odtud po červené značce k Frantovu mostu a dále až na rozhlednu Poledník 1 315 m. n. m. Vyhlídková výška věže je 37 m a vede na ni 227 schodů. Po prohlídce rozhledny jsme pokračovali přes Liščí díry k Prášilskému jezeru a po červené značce do Prášil. Trasa 18 km sice byla náročná, ale všichni, kteří se na ni vydali, ji zvládli. Čtvrtý den jsme sbalili své věci a chystali se k odjezdu. Zastavili jsme v Českých Budějovicích, kde jsme si prohlédli město a jeho historické památky - Černou věž, Samsonovu kašnu, katedrálu sv. Mikuláše, Dominikánský klášter a další. Zde jsme poobědvali a potom již vyjeli k domovu. Celé čtyři dny jsme měli nádherné slunečné počasí, užili si krásné přírody, viděli spoustu zajímavých míst a domů jsme se vraceli velice spokojeni.
Trasa: vlakem do Bzence - přívoz, po žluté rekreační středisko doly Littner, zelená Žilkův dub, U sedmi cest, Soboňky, Rohatec žst., vlakem do Kroměříže a Zborovic. 11 km
Na návrh Věrky Vartové jsme otočili naše sobotní putování a místo z Rohatce jsme vyrazili ze Bzence-přívozu. Důvod byl prostý. Na této železniční zastávce není žádné pohostinné zařízení, kde by bylo možno počkat na vlak. A byl to návrh dobrý. Na nádraží v Kroměříži se nás sešlo deset. Cesta vlaky byla v pohodě. Příjemně překvapila vlaková souprava z Hulína: nové vagony, pohodlí, příjemná jízda. V tom Bzenci-přívozu skutečně nic není, jen zařízení na nakládání písku, kterého je v tom kraji skutečně hodně. Po celou dobu rovina, krásný borovicový les, příjemné, dobře upravované cesty a chodníky. Některé byly dokonce umetené a uhrabané. To proto, že se kolem rekreačního zařízení Littner-doly budou příští týden konat závody psích spřežení ( asi to zřejmě budou nějaké vozíky, protože po sněhu ani památka ). Taky jsme u tohoto místa poprvé spočinuli a odlehčili svým batohům od proviantu. A už tady byla zelená značka, která nás dovedla až na nádraží v Rohatci. Předtím jsme ale obdivovali torzo jednoho z nejstarších dubů v republice nazvaného podle lapky Žilky, který okrádal pocestné a kupce na obchodní stezce vedoucí tímto krajem ( a ne tedy podle Veroniky Žilkové, která ho měla zasadit u příležitosti narození dcery Agáty, jak tvrdil některý z turistů ). V lesích jsme potkávali poměrně hodně úspěšných houbařů, chlubících se dobrými úlovky, zejména suchohřibů. Však také někteří z nás neodolali a pár hříbků si vezli domů. Minuli jsme rozcestí U Sedmi cest a rybníky Soboňky a čekalo nás posezení v nádražní restauraci v Rohatci. Gulášek, gulášová polévka, pivo či káva - vše za přijatelnou cenu - nám zpříjemnil čekání na vlak v 15:01. Při cestě tam i zpět jsme potkávali mnoho účastníků "Burčákového pochodu". Po celou dobu bylo příjemné teplé počasí se sluníčkem za mraky. To se objevilo, až když jsme projížděli Spytihněvem. A protože z Hulína jel přímý vlak až do Zborovic, nic lepšího nás nemohlo na závěr velmi příjemně prožitého dne potkat.
V tento den jsme uskutečnili autobusový zájezd do Blatnice pod sv. Antonínkem. Zájezdu se celkem zúčastnilo 29 turistů. Naše trasa vedla po cyklo "Strážnická" do poutního areálu Svatý Antonínek, kde jsme navštívili kapli, ve které nám naši zpěváci zazpívali. Pak jme prošli "Křížovou vestu Antonínský kopec" a vraceli se zpět do Blatnice pod sv. Antonínkem. Zde jsme se občerstvili v místní restauraci a potom došli k vinnému sklepu pana Dušana Soviše, kde jsme měli domluveno posezení. Prohlédli jsme si jeho vinný sklep, dozvěděli jsme se něco o vinaření a samozřejmě ochutnali jeho burčáky a vína. Jídla a pití bylo dostatek a nechyběl ani zpěv. Kdo chtěl, mohl si zakoupit burčák i víno domů. Všem se nám tam moc líbilo, zůstali bychom i déle, ale jak se říká " v nejlepším přestat", tak jsme program ukončili a ve večerních hodinách jsme se vrátili domů.
Trasa: Staré Hutě horní aut. zast.- po zelené Vlčák - po červené rozhledna Brdo - po červené Bunč rozc. - po žluté Roštínská kaple -po zelené Roštín. 12 km
Každý rok vyrážíme tento den na rozhlednu Brdo - letos je 21. výročí slavnostního otevření kamenné rozhledny. Vlakem z Kroměříže jsme se dostali do Hulína a pak do Starého Města. Odtud jsme jeli autobusem do Starých Hutí horní zastávka. Ze Starých Hutí jsme se vydali po zelené značce na Vlčák a pak dále po červené na rozhlednu Brdo. V poledne zde všichni účastníci zazpívali Českou a Slovenskou hymnu, občerstvili se ze svých zásob, potkali se s kamarády a pak jsme se rozešli. Pokračovali jsme po červené k rozc. Bunč a zde jsme odbočili na žlutou k Roštínské kapli a pak po zelené do Roštína na autobus. Cestou jsme se zastavili na občerstvení v restauraci u koupaliště. Počasí nám docela vyšlo - dopoledne svítilo sluníčko, u rozhledny nás zastihla menší dešťová přeháňka, ale vydrželi jsme. Zúčastnilo se celkem 13 turistů.