Ještěd 8. května 2016

V kraji pod Ještědem.

Zborovice – Jizerské hory byly cílem čtyřdenního zájezdu členů a přátel našeho KČT. Spolehlivý řidič Franta Králík nás vysadil na náměstí ve Smržovce a odtud hezky pěšky přes Jiřetín vzhůru po sjezdovce na vrchol známého lyžařského střediska Špičák. Krátký, mírný deštík jsme přečkali u kamen v příjemné hospůdce a dál pokračovali, nyní zase z kopce do Albrechtic k penzionu Permon, kde jsme se ubytovali. Ubytovací podmínky v tomto penzionu jsou na dobré turistické úrovni. Ráno, stejně jako v další dny nás přivítala až kýčovitě krásná modrá obloha a zářící sluníčko. To byl důvod, abychom hned po snídaní vyrazili přes Mariánskou horu k přetržené přehradě, kde se stala právě před sto lety obrovská tragedie, která stála 62 lidských životů. Příjemná byla cesta kolem přehrady Souš do Desné. Tolik stánků, pouťových atrakcí a lidí jako jsme viděli v tomto městečku je možno vidět snad jen na Matějské pouti v Praze. Ti vytrvalejší a zdatnější si nenechali ujít krásnou túru po Černostudničním hřbetu. Třetí den jsme si vyjeli do Smědavy a odkud vedly naše kroky na Číhadla, Polední kameny, Frýdlandské cimbuří a kolem Smědavské hory. Oproti jiným zájezdům jsme si večer kvůli hokeji tolik nezazpívali. Ač neradi, museli jsme se v neděli sbalit. Pochopitelně při našem putování nemohla chybět návštěva Ještědu. K vrcholu jsme vystoupali z parkoviště Výpřež v Tetřevím sedle. Pohled na Krkonoše, Lužické hory, Český ráj a České středohoří byl prostě úchvatný. Velkým zážitkem je samotná stavba vysílače. Bohužel všechno má svůj konec a my unaveni, ale spokojeni, nasedli do autobusu na cestu domů. Jarek Kočíř jen smutně poznamenal: chtělo by to aspoň týden. Velké poděkování za krásné dny patří Lidce Burešové a Tondovi Hubáčkovi.

                                                                                  Petr Kovář

Článek v Kroměřížském týdeníku.