Trasa: vlakem do Kroměříže. po silnici Horní Zahrady, Plešovec, po cyklostezce Chropyně, zpět autobusem do Kroměříže a vlakem do Zborovic 12 km
Tentokrát jsme si dali sraz na nádraží v Kroměříži. Vzhledem k velmi rozbahněným úsekům na plánované modře značené trase kolem Moravy jsme se za poměrně husté mlhy vydali po silnici přes Horní zahrady do Plešovce. Tady jsme přešli na cyklostezku a pohodlně došli do Chropyně. Zatím se rozplynula mlha a my si už jenom užívali sluníčka. Vzali jsme to zahrádkářskou kolonii kolem skoro vypuštěného Zámeckého rybníků plného racků. Zámek zůstal zatím nepovšimnut, ale před svým domem už nás čekala Jarka Lejsalová s připraveným malým občerstvením. Bylo to velmi milé a příjemné. Zvláště ořechovka se dočkala značného obdivu. Procházkou Chropyní jsme došli do Staré orlovny trochu něco pojíst a popít. Hezké, sportovní prostředí, ochotná, přívětivá obsluha, výborné jídlo a sluníčko krásně hřející do zad, to vše přispělo k velké pohodě tohoto novoročního výšlapu. A protože cílem našich výletů není jen ujít patřičné množství kilometrů, ale dozvědět se taky něco nového a uvidět něco hezkého, nemohla nám ujít návštěva zdejšího zámku. Přestože není sezona, Boženka Hrabalová nám prohlídku umožnila a sama se ujala úkolu průvodce, aby nám svým poutavým, vtipným a zajímavým výkladem přiblížila historii a krásu tohoto zámku i jeho okolí. Též jsme seznámili s životem a prací zdejšího slavného rodáka, malíře Emila Filly. No a to pomalu nastal čas přejít na autobusovou zastávku a vydat se na zpáteční cestu. Myslím že pro devatenáct spokojených turistů to byl hezký a příjemný den.
Do rána stejně jako loni nám trochu zasněžilo. Opět jsme se scházeli v Kulturním domě ve Zdounkách. Z 65-ti členů se nás sešlo 53 ,což je 81%. Docela solidní účast.. Po zahájení a uvítání hostů - místostarostku Zborovic paní Zdeňku Kuciánovou, zástupce oblasti Zlínský kraj pana Jindřicha Urbana - zvučně zazněla naše hymna. Pak už se ujala slova naše předsedkyně Lidka Burešová, aby nás nejdříve seznámila se Zprávou o činnosti za minulý rok. Věru bylo co hodnotit. Výčet turistických výletů opět doprovázel svou prezentací Tonda Hubáček, tentokrát promítanou na velké plátno. Jeho trefné popisky často vzbudily upřímný smích a určitou nostalgii vzpomínek na krásně společně prožité okamžiky. A nebyly to jenom výšlapy. Obnova studánky Hejtmanky, úklid turistických tras, příspěvky do obecních periodik jsou další důkazy naší aktivity. Dále nás seznámila se závěry oblastního semináře. Vyslechli jsme zprávu kontrolní a revizní komise, ke kterým nebyly žádné připomínky. Nu a pak následovalo ocenění: Čestný člen odboru KČT dostali Františkové Hrabal a Mitek; Čestné uznání KČT,odboru Zborovice: Jana Doláková, Pavla Harásková, Boženka Hrabalová, Jiřina Vrublová a Jaromír Kucián. Pamětní listy spolu se základním odznakem Turista stupeň bronz: Sylva Havránková a Jaroslav Rydl; stupeň stříbro: Jana Doláková a Petr Kovář; stupeň zlato: Anna Tesaříková a František Pospíšil; stupeň diamant: Hana Šprňová, Jiřína Vrublová a Jiří Němec; stupeň platina: Jiřina Vrublová a Hana Šprňová. Drobné pozornosti, srdečná přání a vtipné veršovánky Aničky Tesaříkové patřily našim oslavencům: Božence Hrabalové, Hance Makové, Věrce Žákové, Dagmar Klabalové, Jiřince Horáčkové, Jarmilce Lejsalové, Karlu Dostálovi, Frantovi Hrabalovi, Frantovi Mitkovi a Kamilu Hrabčíkovi. V rámci diskuze vystoupili se svými pozdravy i naši hosté. S povděkem byla přijata zpráva paní místostarostky o přidělení požadované dotace našemu odboru Přivítali jsme mezi sebe tři nové členky a to Bohumilu Hanákovou, Vlastu Kuncovou a Zdenku Kubešovou. Se zájmem se členové seznámili s Kalendářem turistických akcí a zájezdů s prezentací Petra Kováře. Jednomyslně byly schváleny všechny dokumenty a zprávy přednesené na této výroční schůzi včetně navržených do výboru a komisí. Lidka Burešová byla pověřena zastupovat náš odbor na oblastní konferenci dne 25. února v Lipě. V diskuzi zvítězil návrh uskutečnit čtyřdenní zájezd koncem září na Sázavu. Výborná polévka a svíčková byly důstojným vyvrcholením oficiální části naší členské schůze. Pohoštění bylo bohaté a navíc k tanci a poslechu nám přišel zahrát Mirek Školoudík. Naši členové dokázali, že nejsou dobří jenom na turistických trasách, ale i na tanečním parketu. A to už se pomalu blížil závěr naší úspěšné výroční schůze, sál se pomalu začal vyprazdňovat a my se vydávali do svých domovů těšíce se na nové zážitky, nové poznatky při putování po naší krásné zemi.
Trasa: Vlakem do Napajedel, po modré ( trasa označena kruhovými značkami místo tradičními obdélníkovými ), Napajedla město, Kalvárie, trig. 276 m Napajedla, Jírovcová alej, zámek Pohořelice, za rybníkem po červené neexistující hrad Leopoldov, po neznačených polních cestách vyhlídka , po modré žst, Napajedla. 11 km.
Teplota mírně pod nulou, bezvětří, trochu opar, nás provázela po celou dobu naší vycházky. Nejdříve jsme si trochu prohlédli centrum Napajedel s krásnou novorenezanční radnicí z roku 1904, vyzdobenou sochou sv. Jiří od Jožky Úprky. Stoupáním podél zámecké zahrady jsme přišli k památníku obětem fašistického řádění koncem dubna 1945 a u něj odbočili na Kalvárii, místo bývalého hřbitova se třemi kříži a zbytky Křížové cesty. Brzy se od nás odloučila Věrka s Maruškou, které si za cíl zvolily Malenovice. Stoupáním pokračovala cesta až na trig. 267m, kde jsme v přístřešku užívaném leteckými modeláři poprvé zasedli k odpočinku a občerstvení. Z tohoto vršku jsou krásné výhledy na všechny strany. Jírovcová alej na kraji Pohořelic nás zavedla ke krásné kapli Panny Marie a zámku využívanému jako domov pro seniory. Prošli jsme částí Pohořelic a za rybníkem vystoupali ke kostelu sv. Jiljí, odkud byl jenom kousek ke zbytkům spíše tvrze než hradu. Z celé stavby zůstal jen kopeček kolem kterého je příkop. Tak jsme si ten zarostený kopeček obešli a Anička prodírajíce se houštím na něj i vystoupala. U kostela se k nám přidal Šimon Cícha - Horáčkových vnuk, který ráno v 5:00 vyrazil pěšky z Kroměříže. Holt mládí. Pro zpáteční cestu jsme využili hezky zmrzlé neznačené polní cesty, abychom se u občerstvovacího přístřešku opět napojili na modře značenou stezku. Protože do odjezdu vlaku zbývalo dost času, zasedli jsme v příjemném prostředí restaurace Baltaci. Cestou na nádraží jsme nemohli minout vyhlášený, patřičně vonící pramen Slanica. Opravdu ze svého typického odéru nic neztratil. Vlaky jely opět přesně, takže vše bylo v pořádku. A celkem se nás sešlo osmnáct.
Nikde jsme po celé trase nenašli odpověď na otázku: proč Stezka napajedelských emirátů. K její objasnění musíme trochu do historie. Předsedové MNV koncových obcí spadající pod střediskovou obec Napajedla měli mezi sebou velmi dobré vztahy a někoho z nich napadlo nazvat tento region "Napajedelskými emiráty" a tento nápad se ujal. Přátelské vztahy přetrvávaly i mezi starosty. A když v počátku dvacátých let vznikl nápad propojit tyto vesnice 70ti kilometrovou naučnou trasou, okamžitě byl pro ni i tento poněkud zvláštní název.
Trasa: vlakem do Podhradní Lhoty, autobusem Rajnochovice,Rosošné; po žluté rozc. Pod Černou bařinou, po zelené Holubova chata, Kelčský Javorník, Jehelník, po žluté rozc. Pod Čerňavou, Čerňava, Tesák; autobusem do Bystřice pod Hostýnem, vlakem do Zborovic. Náročných 10 km
Slunečné, mrazivé ráno přivítalo patnáct zborovických turistů kroměřížské nádraží. Ale už před Hulínem začala mlha a ta nás provázela zejména ve vyšších polohách. Cesta dopravními prostředky proběhla v pohodě. V Bystřici se s námi rozloučil Franta Mitek, který pospíchal a vzal to na Hostýn, protože odpoledne musel na VČS myslivců přednést zprávu revizní komise. V Rosošné nás čekalo první stoupání na Černou bařinu kolem Holubovy chaty k rozhledně na Kelčském Javorníku ( výškové převýšení 445 m ). Bylo dobře zamrznuto, ale přibývala mlha a vítr. Nahoře viditelnost tak 80 m. Na rozhlednu vystoupala jenom Anička Tesaříkova. Petr provedl zápis do vrcholové knihy a ostatní při drobném sněžení jsme lehce posvačili. Všude bylo vidět následky nedávných silných větrů: spousta vyvrácených a polámaných stromů. Pak už to byla typická hřebenová túra: chvíli z kopce, chvíli do kopce. Náročný byl sestup z Čerňavy k Tesáku. Tam jsme potkali neúnavného turistu Šimona Cíchu s kamarádem, kteří to pojali opět jako dálkový pochod s bivakem někde v lese. Na Tesáku jsme chvíli hledali nějakou restauraci; buď bylo zavřeno, nebo to bylo na prodej nebo se to teprve staví. Útočištěm nakonec byla za cestu příjemná restaurace penzionu Pod Kyčerou, kde jsme setrvali do příjezdu autobusu. Cesta zpět příjemně uběhla a jeden hezky prožitý den byl za námi.
Trasa: Vlakem do Starého Městu u Uherského Hradiště, autobusem do Buchlovic, po žluté kolem rybníka Sovín, Smraďavka, údolím Dlouhé řeky, rozc. Dlouhá řeka, po zelené studánka a přístřešek Šanderka, U Velebila, rozc. Nad Špárovy, Osvětimany. Odtud autobusem do Starého Města a vlakem do Zborovic. Pohodových 10 km.
Krásné sluneční ráno přímo vybízelo k procházce, podle kalendáře ještě zimní, přírodou. Cesta dopravními prostředky byla příjemná. Hezké buchlovické náměstí zatím zelo prázdnotou. Kolem krásného zámku i zahrady byl návštěvnický klid. Dlouho jsme se nezdržovali a raději hned vyrazili. K rybníku Sovín vedla přes louku neznačená cestička. Tam na nás čekala Anička se svými vnoučaty, takže nás bylo nakonec osmnáct. U sirných lázní nás zaujalo krásně upravené jezírko. Proto jsme si u něho udělali první zastávku. Voda vytékající pod kapličkou má opravdu poměrně silný sirný odér ( skoro smrad ). Příjemné bylo i posezení v restauraci penzionu Leopold. Údolím Dlouhé řeky to trochu pofukovalo, ale na rozcestí jsme odbočil do lesa, kde už nefoukalo a mírným stoupáním jsme došli k přístřešku a studánce Šanderka. Okolí této studánky bylo velmi hezky upravené. Stoupání pokračovalo až k přístřešku U Velebila, odkud jsou krásné výhledy na jihovýchodní Moravu a Bílé Karpaty. Nad Špárovy jsme mezi sebe přijali dva nové turisty, kteří zde odpočívali. Pak už nás čekalo klesání do Osvětiman. Na rozcestí Dlouhá řeka se od nás odpojila ( víceméně nedobrovolně ) Anička s vnoučaty a Maruška Muchová, které vyrazily na hrad Buchlov. K odjezdu autobusu zbývala hodina a půl, a protože v celém městysu nebyla otevřena žádná hospoda či jiné podobné zařízení, poseděli jsme na lavičkách a trávníku na návsi. Cesta zpět opět bez problému a tak jsme se v Kroměříži rozešli s pocitem hezky prožitého dne.
V tomto termínu bylo zahájeno plnění akce "Skalní útvary Zlínského kraje ". Náš odbor zajišťoval kontrolu 25. března na skalním útvaru Kalíšek a Rozštípená skála. Bylo větrné počasí a tak jsme dost promrzli od těch 9,30 do 15,00.Turisté se záznamníky od nás dostali do nich nálepku a turisté, kteří záznamníky neměli si prohlédli skalní útvar, povyprávěli s námi, dostali od nás informace, co je to za akci a pak pokračovali dále.
Za chladného a mlhavého počasí se dnes na trasu vydalo 9 turistů. Vysedli jsme v Teplicích nad Bečvou a po červené značce a NS Hůrka došli k Hranické propasti, která je nejhlubší zatopenou sladkovodní jeskyní na světě. Hloubka suché části je 69,5 m a maximální naměřená hloubka je 519,5 m; propast se stále prozkoumává. Pohled do propasti byl úžasný. Pak jsme pokračovali po červené značce ke zřícenině hradu Svrčov, který založili vladykové ze Zdounek a zbytky kamenů byly použity na stavbu kostela v Hranicích. Vyhlídka ze zříceniny na řeku Bečvu, železniční trať a lázně Teplice byla velice hezká. Po zelené značce jsme došli na okraj města Hranice. Zde jsme ze značky sešli a museli jsme se vrátit k rozcestníku U Kostelíčka. Tady jsme si prošli historický hřbitov s křížovou cestou a prohlédli kostel jen zvenku. Potom jsme již došli do Hranic na Moravě, prohlédli jsme si náměstí, občerstvili se, prošli nádvořím zámku a šli na vlak na nádraží. Celkem jsme ušli 13 km.
V tuto sobotu jsme se vypravili na plánovanou trasu. Sešlo se nás celkem 15 turistů. Vlakem jsme dojeli do České Třebové a odtud jsme šli po zelené značce do parku Javorka a dále po žluté značce Hory host., Hory rozc., kde jsme posvačili u studánky a kostela s kamennou křížovou cestou. Pokračovali jsme po zelené značce k Uhrovým dolům rozc. a po modré značce k Pravěké osadě Křivolík - muzeum v živé přírodě a experimentálně archeologické centrum - které je budováno od roku 2007 spolkem Bacrie. Vstupné bylo dobrovolné, prohlídka bez průvodce, samostatná. Máme z toho krásný zážitek. Pak jsme šli dále po modré značce na Kozlovský kopec, kde sice byla restaurace zavřena, ale venkovní posezení bylo fajn. Někteří z nás si vylezli na rozhlednu Kozlovský kopec (601 m n.m.) - je to železná rozhledna čtvercové konstrukce, vyhlídková plošina je ve výšce 33 m, stoupá se po 133 schodech; je součástí telekomunikačního vysílače mobilního operátora. Provozuji ji KČT Česká Třebová. Odtud jsme již klesali po červené značce do České Třebové na nádraží. Ušli jsme 10 km za krásného slunečného počasí a trasa se nám velmi líbila.
Cílem naší malé výpravy byly skalní útvary na Vsetinsku a to Žaba a Valova skála.
Protože nebyla domluvena společná trasa šel každý ( bylo nás pět ) svou cestou. Lidka s Horáčkovými a Věrkou Vartovou po zaregistrování v Morkovicích na Sokolce se vydali dvanáctikilometrovou trasou ke kapličce Na Strašném, pak po fáborky vyznačené trase na modrou k hájovně Hoštického revíru a opět ke kapličce. Prošli pohádkovým lesem a kolem přehrady se dostali k výbornému a příjemnému posezení na Statku Sližany nabízející plno dobrot. Petr si dojel do Zborovic vlakem a přes Troubky, se zastávkou na kávu u Mitků, Zdislavice a Vinohradčík došel ke Strašné. Zatím počasí dobré, dokonce i sluníčko chvíli vysvitlo. Jenomže pak začalo dost hustě pršet. Ve Sližanském Hliníku ( místní dobrovolníci tam i tom dešti chystali stavění máje) jsme se setkali a společně si došli do Sokolky pro zasloužené Pamětní listy, perníky a razítka. Zborovčáci pak jeli domů autem a kroměřížští to vzali autobusem. Ale i přes ten déšť to byl příjemný výlet.