Kam na výlety letos?
Zborovice – Na tuto otázku jsme dostali odpověď na naší výroční schůzi, kterou jsme tentokrát měli v Těšánkách v příjemném prostředí u Galatíků. Za příjemně mrazivého počasí jsme vyrazili ze Zborovic do Troubek, kde na nás Jarda Kovář čekal s občerstvením a pak dál do Těšánek. V úvodu zhodnotila předsedkyně klubu Lidka Burešová uplynulý rok. Její vystoupení doprovázel svou hezkou prezentací Tonda Hubáček. A my jsme při tom vzpomínali na putování Slovenským rájem, Orlickými horami a po vzdálenějším i blízkém okolí. Svaťa Prachařů nás seznámil s pověstmi z okolí Roštína. Nechyběla ani gratulace a předání dárků našim jubilantům. Zvědaví jsme byli na plán akcí na tento rok. A nebyli jsme zklamáni. Čekají nás Vysoké Tatry, Jizerské a Lužické hory i Medvědí soutěska v Rakousku. Pochopitelně nechybí jednodenní výšlapy do Hostýnských vrchů, Chřibů, Bílých Karpat nebo na Olomoucko. Významného ocenění práce našeho klubu se dostalo při vystoupení předsedkyně oblasti paní Kadlecové i místostarosty Zborovic MUDr. Řezáče. Teď jenom pevné zdraví a hezké počasí abychom si za rok mohli říct, že jsme si to pěkně užili.
Kroměřížský týdeník 2. února 2016 Petr Kovář
30. ledna jsme se prošli už poněkolikáté Hostýnskými vrchy. Do železniční zastávky Rajnochovice jsme přijeli vlakem a autobusem jsme přejeli do Rajnochovic k Obecnímu úřadu, odkud jsme už pokračovali podle plánu po červené značce. Nicméně pod vlivem velmi neschůdného terénu jsme byli nuceni zcela změnit trasu. Silné náledí, zejména ve vyšších polohách, nás donutilo opustit červenou turistickou značku už u Rajnochovického kostela, vynechat Kuželův památník a pokračovat po asfaltové cestě až pod Waldhotel. Tam jsme se posilnili a vymysleli náhradní variantu pochodu. Teď už mimo značky a na severní straně kopce i s náledím jsme přešli přes kopec "Paseky" do místní části "Rosošné". Při sestupu po jižním svahu k hostinci "Ve dvoře" už panovalo nádherné počasí. Tam, v příjemném prostředí valašské dřevěnice, si každý podle vlastního uvážení dal něco k jídlu a pití. Původní záměr přejet na nádraží autobusem jsme z důvodu dostatku času zaměnili za pěší pochod přes Rajnochovice a Podhradní Lhotu. Několik minut jsme si počkali na vlak a pak spokojeni dorazili do Kroměříže.
20. února jsme absolvovali túru chřibskými kopci na jejich východní straně, konkrétně za Starého Města přes Velehrad do Buchlovic. Když jsme ráno ve Starém Městě vystoupili z vlaku, nebylo počasí moc příznivé. Občas mrholilo. Během pochodu po téměř rovinnaté cykloturistické stezce 5051 směrem na Velehrad se umoudřilo a po celý zbytek dne bylo nádherně. Z Velehradu jsme po červené turistické značce a už zvlněným terénem přešli přes Nový Dvůr do Chabaní, kde je celorepublikovou raritou 40 m vysoký "Sekvojec obrovský", nádherný urostlý jehličnan. Své výšky dosahuje i po zásahu bleskem, který ho poněkud zmenšil. Z Chabaní jsme pokračovali k Břestecké skále a v nedaleké restauraci se posilnili obědem. Svou pěší část turistiky jsme ukončili na náměstí v Buchlovicích. Autobusem jsme se vrátili do výchozího bodu, tj. do Starého Města a vlakem do Kroměříže.
Trochu mi to upravila redakce
Zimní výšlapy.
Zborovice - Počasí, které nás při našich výletech, bylo spíše aprílově jarní. V lednu při procházce kolem Rajnochovic nám svítilo krásně sluníčko a jenom ve stínu se drželo trochu sněhu. Když jsme míjeli chátrající hotel Wald, mnozí nostalgicky vzpomínali na krásné chvíle dovolených, které zde trávili s rodinami. Při druhém výletu do Chřibů ze Starého Města nebylo počasí zrovna nejpříjemnější, ale jak jsme se přibližovali k Velehradu bylo čím dál lepší. S úctou a pokorou jsme si prohlédli krásně zrestaurovanou baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Příjemné sluníčko nás doprovázelo cestou na Břesteckou skálu a hrad Buchlov. Na poslední zimní vycházku jsme se vypravili tentokrát do Hostýnských vrchů. I když nás v Podhradní Lhotě nás čekal drobný déšť, vyšplhali jsme se ke zříceninám hradu Šaumberk. Od Holubovy chaty jsme stoupali mezi stromy krásně vyzdobenými ledovou námrazou. Díky mlze jsme toho z nové nádherné rozhledny na Kelčském Javorníku mnoho neviděli. Přes Jehelník jsme sešli do Chvalčova, na jehož okraji se osvěžili vodou z vyhlášeného pramene Pod lomem. Na jaře jsme si naplánovali poznat Bílé Karpaty, Beskydy, Olomoucko i Lužické hory. Nebudeme ani chybět na tradičním Morkovském véšlapu.
Kroměřížský týdeník 23. 3. 2016 Petr Kovář, Klub českých turistů
Když jsme nasedali na vlak bylo ještě trochu mrazivo. Ale v Zašové, kde jsme vystupovali už nás vítalo sluníčko. Trochu jsme váhali kudy se z nádraží vydat, ale dali jsme na znalce krajiny Franty Pospíšila a záhy jsme narazili na modrou značku, která nás vedla dost strmou cestou přes malebnou vesnici Veselá s hezky upravenými domy, zahradami i krásnými dřevěnicemi. Trochu jsme si odpočinuli u Veselského vleku a lesem opět stoupali až ke kapličce na kraji ¨Velké Lhoty. Zdolali jsme poměrně prudké klesání až k místní restauraci, kde se zrovna pořádaly vepřové hody. Někteří jsme stihli dát si pivo a Jarda Kovářů koupit za skvělou cenu dvě jitrnice. A to už se blížila přehrada. Neměli jsme ale čas pokochat se jejím okolí a někteří vzpomenout na stanování v mladých letech, protože nás Liduška u půjčovny loděk hnala po červené opět do velkého kopce. To už sluníčko pěkně připalovalo, takže bundy a mikiny šly dolů. Příjemné bylo krátké posezení pod břízkami na kraji tentokrát Malé Lhoty. Ke krátkému posezení nás zvala hospoda Na Ranči. To už bylo vidět Valašské Meziříčí. Tak opět dolů. V části Štěpánov jsme neturisticky sedli na autobus a nechali se dovézt na nádraží. K velkému zklamání tam nebyla otevřena restaurace, takže přišla vhod zmrzlina. Veselí a sranda ve vlaku svědčila o tom, že výlet i když náročný se velmi vydařil. Vlaky neměly zpoždění, takže jsme dobře dojeli domů. A kolik, že nás bylo: 21.
23. duben pro členy našeho klubu a jeho příznivců znamenal výšlap do Bílých Karpat a to z Bojkovic do Starého Hrozenkova přes Moravské Kopanice. Když jsme na vlakové zastávce Bojkovice - město vystoupili z vlaku, nic nenasvědčovalo tomu, že by v blízkém okolí nějaká civilizace existovala. Po několika desítkách metrů chůze po turistické značce jsme Bojkovice našli. Následovala nezbytná úprava výstroje a už jsme mohli vyrazit po naučné stezce "Bojkovická - Krhov". Cestou jsme si dali občerstvovací pauzu, kde místní ogaři připravovali smrkový kmen na májku. Stezka nás zavedla na rozcestí "Pod Lokovem" a pak dále "Na Skaličí", kde jsme také udělali společné foto. Raději dvě. Do Žitkové nám zbývaly 2 km. Když jsme dorazili do Žitkové, dali jsme v předzahrádce vesnické hospody před likvidací pivo. V této obci jsme také navštívili "Žitkovké bobyně" - věštkyně a léčitelky. Pak už jsme víceméně z kopce pokračovali do Starého Hrozenkova. Cestou jsme nacházeli i nežádoucí produkty civilizace, které tam vysypali nezodpovědní občané. Občané nebo vandalové? Po příchodu do Starého Hrozenkova jsme si dali pivo (měli pouze dvě porce oběda) a na zastávce počkali na autobus, který nás zavezl na velmi pěkné nádraží v Uheskéhém Brodě. Počasí nám přálo a této akce se zúčastnilo 22 turistů.
Ráno nás přivítalo krásné sluníčko a modrá obloha. Zkrátka den jako stvořený pro nějaký výlet. Volba byla jasná. Turisté z Morkovic pořádali už 29. ročník populárního Morkovského véšlapu. Svižným krokem jsme přes Medlov přišli na Srnov, a odkud autobusem do Morkovic. Východištěm byla místní sokolovna. Polemi kolem potůčku jsme přišli ke studánce a kapličce Na Strašné. Trochu jsme se zapotili výstupem na lesní cestu ke Kleštěnci. Pak už nás čekala hájovna Vinohradčík a zasloužená svačina. Jinou cestou jsme došli zpátky přes Strašnou na Sokolku. Tam bylo již vše připraveno na večerní stavění máje a pálení čarodějnic. My jsme však na tuto akci nečekali a přes Slížany a Svatou Annutrochu unaveni, ale velmi spokojeni došli do Zborovic. Součástí Morkovského véšlapu byla procházka pohádkovým lesem. Tu absolvovaly naše malé kamarádky, které už s námi byli loni v Křébách.
Zdraví Petr Kovář