Fotogalerie 2026

---

• 17. ledna Výroční členská schůze Zdounky

  

          Ve Zdounkách nás vítalo  zimní počasí s krásnou modrou oblohou. Po prezentaci jsme s úsměvem zaplatili Hance Makové členské příspěvky ( pokud to už někdo neudělal elektronicky ). Sál byl našimi dobrovolnicemi hezky připraven. Na stolech mimo potřebných dokumentů výborné koláčky, trubičky a jiné dobroty. V úvodu naše předsedkyně přivítala mezi námi hosty: paní Zdenu Kuciánovou - místostarostku Zborovic a paní Libuši Tkadlecovou - místopředsedkyni oblasti Zlínský kraj a 46 našich členů, kteří přišli na VČS. Po turistické hymně začalo vlastní jednání. Přijali jsme mezi sebe nové členy: Jitku Šmerdovou, Marcelu Labuťovou, Antonína Hubáčka a Zdeňka Vopičku. Ve zprávě o činnosti nás Lidka seznámila s obsahem článku v Kalendáři turistických akcí pojednávající o historii i současnosti našeho odboru. Tonda Hubáček svou hezkou, vtipnou prezentací doplnil výčet  společných akcí. A bylo jich v minulém roce 23. Zúčastnilo je jich celkem 718 turistů. Při zvelebování obce jsme navíc odpracovali 88 hodin. Zkrátka, bylo se čím pochlubit. S uspokojením jsme přijali zprávu Hanky Makové o stavu finančního hospodaření i kontrolní zprávu Pavlíny Haráskové. Ve svých vystoupení hosté ocenili naši práci jak pro obec tak i pro rozvoj turistiky. Navíc paní místostarostka oznámila přidělení příspěvku OÚ ve výši 15 000 Kč pro náš odbor ( milé ). O tom jak byli naši turisté aktivní svědčí řada ocenění, která byla na schůzi předána. 22 našich členů získalo odznak 100 jarních kilometrů 2025. A to nebylo vše: Udělovaly se taky Základní odznaky Turista:

  Základní odznak Turista II. stupně - stříbro: Viktorie Menšíková a Kamil Hrabčík

  Základní odznak Turista III. stupně - zlato: Jarmila Dostálová a Jaroslav Rýdl

  Základní odznak Turista IV. stupně - diamant: Jiřina Horáčková, Marie Chocholatá a Anna Tesaříková

  Základní odznak Turista V. stupně - platina: zaslouženě Jiří Němec 

  Při projednávání Plánu na tento rok nás Petr Kovář formou prezentace seznámil s jednotlivými místy našich výletů. Jako destinace pro čtyřdenní  zájezdy bylo vybráno Kokořínsko - Máchův kraj a Krušné hory. Myslím, že plán byl přijat s uspokojením, protože nabízí velmi zajímavé a rozmanité akce a terény. Pak jsme pověřili Lidku Burešovou, aby nás zastupovala na oblastní konferenci Oblasti ve Vsetíně. Dobrou tradicí je přání našim oslavencům. Letos to byli: ( začnu od nejmladších ) Jarda Kucián, Olda Holeček, Jarda Rýdl, Laďa Bureš, Jirka Němec a Svaťa Prachař. U žen to byly Eva Babyštová, Zdena Sládečková, Jana Pospíšilová, Marie Chocholatá, Dáša Mitková a Věrka Vartová. Anička Tesaříková opět vtipnými veršovánkami počastovala každého oslavence a navíc pro ženy nachystala havajské překvapení. A to už nás čekal společný oběd a po něm se vyprávělo, vzpomínalo, zpívalo. Z krátka dobrá nálada, která panuje na našich turistických akcích, vládla i na naší výroční členské schůzi.

   

• 7. února Chřiby

  

  Trasa: vlakem do Kroměříže, autobusem do Kvasic a odtud po cyklostezce Kvasice, Bělovský jez, žst. Otrokovice, vlakem do Kroměříže a autem do Zborovic.            9 km ( Zdeněk Menšík 18 km ).

           První letošní společný výšlap provázelo poněkud zamračené počasí, ale co je důležité, bez deště. Na náměstí v Kvasicích  čekal Zdeněk, který si to vyšlápl už z Kroměříže a informoval nás o stavu polních cest, které jsou po dřívějším tání docela dost rozbahněné. Tak padlo rozhodnutí tento výlet absolvovat po cyklostezce. A udělali jsme dobře. Většina z nás tuto trasu zná pouze ze sedla kola a tak byla možnost se taky trochu kochat přírodou podél řeky Moravy. Míjeli jsme velká hejna pasoucích se labutí a volavek, na řece zase kormoráni, různé druhy kačen a před Otrokovicemi nastoupili i racci. Zkrátka bylo se na co dívat. Pro odpočinek a posilnění jsme zvolili základnu Vodních  sportů u jezu v Bělově. A protože je tento objekt elektronicky chráněn, tak si nás přijel jeden pán zkontrolovat. Když zjistil, že nejsme žádní pachatelé, přátelsky jsme se rozešli. Nemohli jsme minout rozcestník tří regionů: Valašska, Hané a Slovácka. Přístaviště bylo opuštěné, lodě a pontony vytaženy na břeh. Po projití Otrokovic nás čekal příjemný bufet U mašinky. Dobrá dršťková, pivo či káva přišla vhod. A to už přijel Slovácký expres a my jeli spokojeni domů. A bylo nás 8 našich členů a dvě kolegyně z KČT Kroměříž. 

• 7, března Hostýnsko - vsetínská pahorkatina

  

  Trasa: Autobusem z Kroměříže do Zlína a pak do Trnavy rozc. - po zelené Papradná rozc. - po žluté kaple, Kořené - po               červené Kopřivná hřeben, Hranice sedlo, Syrákov rozc. - po žluté Syrákov motorest               10 km

  Za krásného slunečního počasí jsme vyrazili na trasu v počtu 15 turistů včetně osmileté Viktorky Menšíkové. Na trase jsme měli hodně stoupání, ale nevadilo nám to, neboť jsme mohli často odpočívat u krásných posezení, které vybudovalo MS Všemina. Na Kořeném jsme se kochali krásnou kapličkou a sochou sv. Marie. Někteří si zašli ke studánce. Pokračovali jsme po červené na Kopřivnou, Hranice sedlo s krásnými výhledy. Na trase jsme našli i zbytky sněhu, takže došlo i na koulování s Viktorkou. S úsměvem a dobrou náladou jsme po žluté došli do Syrákova k motorestu. Ten byl sice hodně obsazen turisty, ale polévky a pití jsme se dočkali. Někteří z nás jeli domů dřívějším spojem a Věrka s Maruškou si trasu prodloužili - šly do Vizovic a zvládli 18 km. Byla to krásná jarní vycházka. Spokojeně jsme dorazili domů.

   

• 21. března Chřiby

  

  Trasa: vlakem do Starého Města, autobusem Buchlov zast. -  odtud po zelené Buchlov háj, po červené Muzeum lesnictví, Zikmundov, po žluté Buchlovský kámen, Pod Vlčákem, po červené Vlčák, po modré Cetechcvice. Autobusem do Zborovic a Kroměříže

          Letošní první jarní výlet začal drobným deštíkem, takže deštníky byly dobré. Cesta vlakem do Starého Města  proběhla v pohodě a když jsme šli na autobusovou zastávku po deštíku ani památka. Tentokrát jsme hrad vynechali a na rozcestí Buchlov háj se dali doleva k Muzeu lesnictví. To bylo opět zavřeno, tak naši pozornost upoutala jen pamětní deska a menší expozice stromů. Mírným stoupáním jsme dospěli k areálu Zikmundov, kde nejenom chovají různé druhy dobytka ( černé býky, obrovské ovce a taky koně ), ale taky vyrábějí skleněné nádoby a poskytují ubytování. Celý areál je hezky upraven a stojí za podívání. Od rozcestí Buchlovský kámen nás čekalo krátké, ale dosti prudké stoupání k přístřešku. A protože čas pokročil, nastala správná chvíle pro posezení a doplnění energie. Teprve potom nás zaujal jak monumentální Velký tak i menší Malý buchlovský kámen. U Pěkné hory jsme se napojili na silnici, která by nás dovedla na Salaš. Ale my pokračovali směr Vlčák. Minuli jsme poněkud zanedbaný pramen Kyjovky. Nebylo kam spěchat, tak jsme poseděli v přístřešku Pod Vlčákem, abychom nabrali sil na závěrečnou etapu našeho putování. Od myslivny to bylo už jenom klesání: chvíli blátem, chvíli obcházením spadaných stromů. Náladu nám vylepšilo sluníčko, které se konečně ukázalo. A nejlepší nakonec. Anička Tesaříková nás opět pozvala k sobě domů. Tentokrát byla  připravena vynikající držková polévka, frgály a podle přání něco na pití. Velké díky za to. Při skvělé náladě nám rychle uběhl čas k odjezdu autobusu. A tak 12 spokojených turistů po 12-ti ujitých kilometrech spokojeně ujíždělo ke svým domovům.

• 29. března rozhledny Zlínského kraje

  Ještě letos pokračuje akce oblasti Zlínský kraj "Rozhledny Zlínského kraje". V tento den náš odbor zajišťoval kontrolu na rozhledně Brdo a Salaš. Tohoto úkolu se zhostil u rozhledny Brdo František Hanák a Ladislav Horáček. Vzorně vše zapisovali a do záznamníků účastníkům lepili samolepku rozhledny. U rozhledny Salaš to samé prováděly Ludmila Burešová a Jiřina Horáčková. I když bylo chladno, přišlo dost turistů a akce se vydařila.

• 4. dubna Mohelnická brána

  

  Trasa: vlakem do Postřelmova, odtud po modré rozc. Pod Dlouhou, trig. 475 m Markovice, Brníčko, zřícenina hradu Brníčko, po zelené a po silnici  rozc. Nad Kolšovem, Kolšov, okrajem Sudkova, žst. Postřelmov, vlakem do Kroměříže a Zborovic.                                                                                                    12 km

          V nebývale velkém počtu osmnácti jsme se vydali na velikonoční výlet do trošku vzdálenějšího kraje kolem Zábřehu. Ranní sluníčko nás provázelo cestou vlakem do Postřelmova. Tam už bylo zataženo a takové počasí nám vydrželo celou dobu. Po nezbytném fotografování jsme vyrazili ulicemi obce. A protože byly velikonoce, nemohly v ní chybět skupiny dětí s různými řehtačkami, hrkačkami či klapačkami. Řeka Morava je zde  trochu menší než v Kroměříži. Na rozcestí Pod Dlouhou jsme vstoupili do lesa. Pozvolné stoupání se záhy změnilo na poměrně prudší stoupání až k trig. 475 m Markovice. A byl nejvyšší čas trochu spočinout a ulehčit batohům. O různé domácí velikonoční sladkosti nebyla nouze. Jiří provedl krátký zápis do vrcholové knihy. Posilnění a odpočinuti jsme došli tentokrát příkřejším klesáním do vesnice Brníčko. Po neznačené trase jsme vyšli ke zřícenině hradu Brníčko. Zde je vybudováno několik posezení, která přímo vybízela k odpočinku a výhledům do okolní krajiny. Jardovi se podařilo obnovit oheň, který tam zanechala nějaká parta před námi. Bylo mezi námi několik oslavenců, takže byla velká přání i posezení u ohně s nějakou tou lidovou písní. Dobře jsme zvládli prudší klesání do Podhradí. Pak už nás čekal pochod po silnici přes Kolšov, okraj Sudkova do Postřelmova. Odolali jsme posezení v restauraci Na špici a udělali dobře, protože zpáteční spoje neměly chybu. Pochopitelně až na přípoj do Zborovic. České dráhy opět laškovaly - tentokrát s cenou: Hulín-Postřelmov: 99 Kč; Postřelmov-Hulín 40 Kč. Opět další velmi společná vydařená akce.

• 18. dubna Bílé Karpaty

  

  Trasa: vlakem do Uherského Brodu, autobusem Starý Hrozenkov, Starým Hrozenkovem k pile, po žluté rozc. Boky k muzeu Žitkovských bohyň, Žitková OÚ, po modré Skaličí,  Pod Lokovem, Krhov, Bojkovice, vlakem do Kroměříže a Zborovic.                                                             16 km

        Přímo ukázkové počasí vylákalo 17 věrných turistů na výlet do Kopanic. Cesta do Starého Hrozenkova proběhla v naprosté pohodě. Autobus nás vyklopil u OÚ a my hezky svižně došli k pile. Poněkud nedokonalé značení nás trochu zmátlo, ale žlutou značku jsme našli a s chutí vyrazili po asfaltce  vzhůru. Poněkud strmější stoupání v délce 1,5 km dobře prověřilo naši kondici. Naše námaha byla odměněna výhledy na krásnou přírodu Kopanic, plné rozkvetlých stromů a zelené trávy. Tam jsme dali zasloužený odpočinek. Někdo se zašel občerstvit do ovčí farmy, někdo prostě zalehl na mez. Zašli jsme ke známé zvonici a protože muzeum Žitkovských bohyň bylo zavřené, pokračovalo se směrem ke středu obce. Na autobusové zastávce jsme chvíli váhali, zda nejet autobusem, protože do Bojkovic to bylo skoro 10 km. Turistická hrdost zvítězila a my tentokrát po modré opět šplhali k vrcholu Žitkovského kopce. Naštěstí po 400 metrech se cesta stočila na vrstevnici a my se usadili k odpočinku na krásně vyhřáté mezi. Čas kvapil, tak bylo nutno pokračovat. Na rozcestí Skaličí jsme se konečně dostali do lesa. Ale kousek za Lokovem už nás čekala poměrně dlouhá túra po louce až do Krhova. Hromadu klád nebylo možno ponechat bez povšimnutí a k posezení. To už byly Bojkovice na dohled a my tam v pohodě dorazili. Asi po dvaceti minutách přijel patřičný vlak a my unaveni, ale na výsost spokojeni, zamířili domů.                                                                                   

• 7. - 10. května Krušné hory

  

  V tomto termínu jsme uskutečnili zájezd do Krušných hor, kterého se zúčastnilo 36 turistů z odboru KČT Zborovice a občanů z Medlova, Počenic, Morkovic a Troubek. Ubytování jsme měli zajištěné v horské chatě Plzeňka, Pernink.

  Po příjezdu jsme se ubytovali dle rozpisu a potom se šli projít po Perninku. I když mírně pršelo, prošli jsme Lesní park, zastavili se u druhého nejvýše položeného vlakového nádraží v ČR a samozřejmě i vyfotili. Druhý den jsme dojeli autobusem na parkoviště Skiareálu Klínovec a lanovkou vyjeli na vrchol Klínovec s rozhlednou. Z rozhledny moc vidět nebylo, protože občas pršelo a byla mlha. Na Klínovci budovy chátrají, nikdo je neopravuje, což nedělá dobrou vizitku pro návštěvníky. Odtud jsme pokračovali po červené značce na Boží Dar, kde jsme si dali občerstvovací zastávku, prohlédli město a potom jsme šli po žluté a NS dr. Hlouška k autobusu na parkoviště. Další den jsme opět jeli autobusem, tentokrát na parkoviště na Plešiveckých loukách. Někteří jeli lanovkou na vrchol Plešivec, někteří tam došli pěšky. Po prohlídce areálu Plešivec jsme se vydali po modré k Švýcarce chatě a k vyhlídce. Potom jsme pokračovali do Abertam, tam jsme se občerstvili a pak někteří šli až na chatu Plzeňka do Perninku a někteří k autobusu na parkoviště. Tento den již bylo krásně, slunečno. Večer jsme si vyprávěli zážitky z tras, zazpívali si a pobavili se. Poslední den pobytu jsme si zajeli do Jáchymova. Prohlédli jsme si lázeňské město, dali si dobrý oběd, nakoupili lázeňské oplatky a další dobroty. Ve 14,00 jsme odjížděli domů.  Na zpáteční cestě měl autobus poruchu, ale panu řidičovi se po delší době podařilo autobus zprovoznit a šťastně jsme dojeli do svých domovů. Účastníci se rozcházeli spokojeni a již se těší na další zájezd. 

• 23. května Blatická dolina

  

  Trasa: autobusem přes Vyškov do Lulče rozc., odtud ulicemi Lulče a Nemojan na modrou a po ní Blatice rozc., dále po žluté kolem Manzurské a Smutné skály do Pístovic, po červené do Lulče a opět autobusem do Kroměříže a Zborovic.              13 km

         Krásné, slunečné už letní počasí  přímo vybízelo k nějaké hezké procházce přírodou. Takže ve Vyškově na autobusovém nádraží se nás sešlo celkem patnáct. Naše řady tentokrát posílil početný klan Hubáčků. Dobu do odjezdu autobusu jsme si zpestřili dolováním mincí z poza automatu na kávu ( dalo to sedm korun - šetrní Hanáci se nezapřou ). Autobus nás vysadil v poli nedaleko od Lulče. Prošli jsme Lulčí, vzhlédli na kopec ke stojícímu kostelu sv. Martina se zajímavou křížovou cestou. V Nemojanech u kaple nás zavedla modrá značka k vítanému lesnímu chládku. Kdo si myslí, že kolem Vyškova je rovina, ten se hluboce mýlí, protože klesání a hlavně stoupání bylo na naší trase dost. Takže klády na rozcestí Blatice byly vítanou příležitostí posadit se, pojíst a odpočinout si. Odtud nás už vedla žlutá značka kolem zajímavých skalních útvarů jako byla Manzurská či Smutná skála, které odkryly bývalé lomy. Na jejich místech zůstala jen jezírka. Pak už nás čekala polní cesta, vpravo hřbitov a přejít silnici z Nemojan do Račic. Tam se naskytla hezká vyhlídka na Pístovice a Račice. Známý račický zámek nám bohužel zůstat skryt v lese. Na břehu Pístovického rybníka nás čekalo příjemné posezení v Pístovickém mlýně. Chládek uvnitř, správně vychlazený Bernard a dobrý vývar přidal na pohodě výletu. Podél potoka Rakovec a překonání brodu nás čekalo opět mírné, ale dlouhé stoupání ke koupališti Libuš v Lulči a dále k zastávce. A protože byl čas, zašli jsme na zahrádku Hospůdky na nádraží. Autobusy jely podle řádu, tak jsme se šťastně dostali domů.

• 6. června Kurovice

  

  Trasa: vlakem do Hulína, odtud po silnici a polní cestě do Chrášťan a Kurovic na hrad, po cyklo 5217 okolo PP Kurovický lom do Tlumačova.             12 km

         V Kroměříži se nás sešlo 14 turistů a v Hulíně se k nám připojila patnáctá turistka. Vyrazili jsme za sice chladnějšího, ale celkově příjemného počasí. Trasa vedla z Hulína přes Chrášťany, kde jsme si udělali svačinovou přestávku v obecním posezení. Popřáli jsme třem oslavenkyním Aničce, jedné z Dášenek a Drahušce a všechny tři nás pohostily. Pak jsme pokračovali do Kurovic, kde jsme se opět zdrželi na historických dnech za účasti různých postav v oblecích a zbroji ze středověku. Šikovné selky nabízely i různé pochutiny. Cesta dále pokračovala okolo Kurovického lomu, před nimž jsme se opět krátce zastavili v altánku na občerstvení. Nakonec jsme skončili v Tlumačově v restauraci Černý kůň na pivo, neboť v restauraci Schodky, kde se vařilo, bylo plno. Jedna z turistek před Kurovickým lomem zjistila, že někde vytratila mobil, a tak se vrátila a šťastně se s ním shledala díky zodpovědné občance. Cesta do Kroměříže proběhla v klidu a všichni jsme se spokojeně rozešli domů.