Fotogalerie 2022

---

• Zdounecko 8. ledna 2022

  

   

  Trasa: Zborovice, studánka Hejtmánka, kaple sv. Antoníčka, Nětčice kapička, Nětčice, Zdounky.

                      První trasa v roce 2022 začínala 8. ledna ve Zborovicích. Sešli jsme se na nádraží a vyrazili ke studánce "Hejtmance", kde jsme si přečetli pověst o této studánce. Pokračovali jsme kolem kaple sv. Antoníčka po polní cestě do lesa a lesní cestou k Nětčické kapličce. Cestou se nám zatoulala Věra Vartová, ale po několika telefonátech nakonec k nám došla do restaurace "Bez lípy" v Nětčicích, kde jsme se občerstvili a zahřáli. Dále jsme pak šli po silnici do Zdounek, prošli jsme se zámeckým parkem, kde jsme obdivovali lamy a ovce. Ve Zdounkách jsme se rozloučili. Někteří turisté šli pěšky do Troubek, někteří jeli vlakem do Zborovic a další pak vlakem do Kroměříže. Celkem se túry zúčastnilo 15 turistů a ušli jsme 10 km.

• Výroční členská schůze Zdounky 22. ledna 2022

  

                Tak jsme se dočkali a po dvouleté přestávce se naše členská schůze mohla i přes přetrvávající pandemii uskutečnit. Všichni naši členové ukázněně při příchodu předložili potřebné dokumenty o očkování či testování. Do rána nám trochu nasněžilo, takže byla vytvořena i krásná zimní scenérie. Tentokrát jsme se sešli v příjemném prostředí Kulturního domu ve Zdounkách v počtu 54 členek a členů a dvou hostů.

            Po úvodním přivítání naší předsedkyní Lidkou Burešovou jsme otevřeli  jednání společným zazpíváním naší hymny, tentokrát obohacenou videem s hudebním doprovodem, textem a obrázky z našich túr ( práce Svatě Prachaře ml. a Jirky Jablunky ). Minutou ticha a několika fotografiemi jsme si připomněli památku zemřelého Josefa Mitka. Rozsáhlou zprávu o činnosti našeho odboru za rok 2021 přednesenou naší předsedkyní doprovázel svou  skvělou video prezentací Tonda Hubáček, který zároveň naši schůzi zabezpečil potřebnou technikou. Zprávu o hospodaření za minulý rok přednesla Hanka Maková se závěrem, že jsme dobře hospodařili. Pavlína Harásková nás ve svém vystoupení seznámila s výsledky práce kontrolní komise, která opět neshledala v našem hospodaření žádné nedostatky.

          Za příkladnou a obětavou práci v Klubu českých turistů obdrželi Čestné uznání Oblasti Zlínský kraj Lidka Burešová a Franta Hanák Čestné uznání ÚV KČT. Ocenění jim předal zástupce oblasti pan Urban. Čestné uznání odboru pak zcela zaslouženě převzali Ladislav  Horáček, Jiřinka Horáčková, Hanka Maková, Laďa Bureš a Jana Pospíšilová. Za odšlapané kilometry byly rozdány turistické odznaky: Bronzový dostal Jarek Kočíř, stříbrné Boženka Hrabalová, František Hrabal Jana Pospíšilová a Zdeněk Menšík; zlaté pak Laďa Horáček, Marie Muchová, Laďa Bureš a diamantové Jarda Kucián a Věrka Vartová.

           Následovalo blahopřání našim jubilantům a předání upomínkových dárků. letos jich bylo trochu víc, protože se přálo a odměňovalo i těm loňským. Jejich zásluhou a přičiněním  se stoly v jednacím sále doslova prohýbaly různými dobrotami a nebylo zapomenuto ani na pitný režim.

           S plánem na letošní rok seznámil přítomné Petr Kovář, který své vystoupení doprovázel video prezentací. Plán byl členy přijat. Vznikla krátká diskuze kolem tradiční vycházky 17. listopadu na Křéby. 

          Naše jednání pozdravil delegát oblasti pan Urban a připomenul některé turistické akce konané celostátně či oblastí. Paní Zuzana Plesníková místostarostka Zborovic poděkovala turistům za jejich práci, zejména při obnově studánky Hejtmanky a přislíbila i nadále podporu vedení obce a to nejen morální. 

         V diskuzi Franta Hrabal vyjádřil poděkování všem členům, kteří se aktivně zapojili do práce odboru a zvláště pak naší předsedkyni Lidušce Burešové za její obětavost, trpělivost a kreativitu.

        V průběhu jednání nám byly vyměněny členské průkazky a zaplatili jsme členské příspěvky a dobrovolnou částku 50 Kč do naší pokladny.

        Po tradičním řízku a kávě následovala volná diskuze a zábava plná krásných vzpomínek na společné zážitky i plánování společných individuálních akcí mimo plán. A po druhé hodině jsme se začali postupně rozcházet a Výroční členská schůze se pomalu stávala minulostí.

   

• Kroměřížsko 5. února 2022

  

  Trasa: Zborovice žel.st., Hambálky, Věžky, vodárna Vlčí Doly, Bajajka, Zlobice památník, Bojanovice, Bezměrov.

               

                Krásné slunné počasí přivítalo na Zborovickém hlavním nádraží čtrnáct vytrvalých a věrných turistů. Bohužel na to, že je únor po sněhu ani památky. Vydali jsme se po poměrně nově vyznačené turistické trase. Ta je sice na mapách hezky žlutě vybarvená, ale v terénu už to bylo horší. Ale protože jsme už zkušení turisté, tak nám to vůbec nevadilo. Po pár krocích už byla první zastávka. Laďa Bureš, který se tentokrát naší výpravy nezúčastnil, nás čekal před domem s něčím pro zahřátí. Ještě svižným krokem jsme vystoupali na kopec mezi lesíkem Hambálky a Trojákem. Potom dolů do Věžek, kolem nového rybníčku. A pak nás čekalo krátké stoupání k vodárně nad Vlčími doly. To už začal foukat poměrně nepříjemný vítr, takže kapuce nasadit. Nahoře jsme odbočili doprava směr Bojanovice. Na rozcestí Bajajka, odkud je krásný výhled na okolní krajinu od Hostýna až po Vlčák, byla občerstvovací zastávka.  A pak zase dolů. To už se nám obloha zakabonila. Za  chvíli jsme potkali Frantu Pospíšila, který nám šel od Bojanovic naproti. U památníku padlých v 1. světové válce nás čekala také Jana. Prošli jsme Bojanovice a u podjezdu dálnice se oddělil Franta, který šel rovnou do Kroměříže. V Bezměrově nás čekalo zklamání v podobě zavřené hospody. Tak se tady naše cesty rozdělily. Někdo jel vlakem už ve 13:25, Věrka Vartová s Maruškou Chocholatou to vzaly po modré do Kroměříže a užily si příjemných 14 kilometrů. Větší část si počkala na železniční zastávce na Hubáčkovy a Hrabalovy, kteří přišli pěšky z Chropyně. Z Bezměrova jsme odjeli ve 14:25.

  Chropyňská sekce: cestou tam jsme se prošli kolem Bečvy a přes „Spálenou louku“ k břehu Moravy u Postoupek, po jejím levém břehu k bezměrovskému mostu na žst. Bezměrov. Tam jsme se setkali s jádrem odboru a po radostném přivítání jsme se po vlastní ose vrátili Chropyně. Naše cesta byla asi 12 km.

   

   

• Vizovická vrchovina 19. února 2022

  

  Trasa: Vlakem Kroměříž, Luhačovice, Polichno, odtud po zelené Cyrilometodějskou stezkou, trig. Březí, vyhlídkové místo Polichno - Luhačovice, Maršovskou NS Barák, Loučka rozc., po žluté Uherský Brod, autosocha Járy Cimrmana, Mariánské náměstí, Orange Cafe, vlakové nádraží Uherský Brod, vlakem Kroměříž, Zborovice.

               V Kroměříži nás nastoupilo do vlaku sedmnáct. Pohodová jízda vlakem nám rychle uběhla a rázem jsme byli  v Luhačovicích. Zde jsme se poněkud rozdělili. Jana Pospíšilová s Věrou Žákovou se vydala stezkou ptačích budek a Věrka Vartová s Maruškou Chocholatou to vzaly pěšky hned z nádraží. Větší část nasedla znovu do vlaku směr Polichno. A odtud hezky po zelené začali stoupat Cyrilometodějskou stezkou. Vlevo jsme míjeli přírodní památku Pod duby. Protože cesta byla rozbahněná, šli jsme raději pastvinami. S přibývající výškou sílil také vítr vanoucí jak jinak než od Buchlova. Na konci pastvin jsme využili klidné závětří u lesa k posilnění. Na polní cestě k vyhlídce do už pořádně foukalo. Ale výhled parádní. Napravo Buchlovské hory s Holým kopcem, Buchlovem,  Barborkou a Břesteckou skálou, nalevo s Vizovické vrchy s Komoncem a zasněženým Kláštovem, před námi Bíle Karpaty s Velkou Javořicí, Velkým Lopeníkem a Mikulčiným vrchem. Na vyhlídce je to moc hezké. Hezky a přehledně udělané panoramatické fotky širokého okolí a dobře sloužící, funkční dalekohled. A to už jsme přišli Maršovskou NS Na Barák, kde jsme si na hřejivém sluníčku, chráněni lesem chvíli odpočinuli. A tím lesem jsme pokračovali dál, prohlížeje si cestou zajímavé informační tabule. Na rozcestí Loučka jsme se dostali na žlutou značku, která vedla chvíli po silnici. A to už se před námi objevil krásný Uherský Brod. My jsme sešli na travnatou cyklostezku, vyfotili se u autosochy Jára Cimrmana, kterou zde vykopali a u nově zbudovaného pravoslavného kostelíka. Minuli jsme nádherně opravenou kapli sv. Václava, japonskou zahradu i muzeum Jana Amose na zámku. Po chvilce hledání místa odpočinku zapadli jsme do cukrárny Orange Cafe na Mariánském náměstí. Kávička a nějaký ten dobrý zákusek přišel vhod. Tam nás také dohnala Věrka s Maruškou. Na nádraží to bylo jen kousek. Cesta zpět byla opět pohodová. A naši krokoměřiči spočítali, že jsme ušli zhruba 13 kilometrů.

   

• Dolnomoravský úval 12. března 2022

  

  Trasa: Lužice, Dlouhé louky, slovanské sídliště Mikulčice, Stařiny, U Staré Moravy, Hodonín.

              Vedoucí výpravy Lidka moudře rozhodla změnit trasu, takže oproti plánu jsme nešli z Hodonína do Lužic, ale obráceně. Důvod byl jediný: v Hodoníně se lépe najde místo pro závěrečné posezení než v Lužici. Byla to vlastně naše poslední zimní procházka a počasí přímo jarní. Krásná modrá obloha a sluníčko. V Kroměříži  nasedlo do vlaku dvacet sedm členů turistického odboru a jeho příznivců. Cesta byla příjemná a rychle uběhla. V Hodoníně vystoupila Jana Pospíšilová se svými kamarádkami a vydaly se poznávat krásy tohoto města, V Lužici, ve vesnici, která byla postižena ničivým tornádem jsme se nezdrželi a přímo vyrazili na túru. Nejdříve jsme prošli podchodem pod tratí a to bylo největší klesání za celou cestu. Do slovanského hradiště Mikulčice jsme šli převážně akátovým porostem. Po vyjití z lesa se před námi objevila velká louka s řadou vyznačených půdorysů jednotlivých starodávných staveb, převážně kostelů. Bohužel návštěvnické centrum i vyhlídková věž byla ještě uzavřena. Tak jsme aspoň pod věží hezky na sluníčku posvačili. Rozlehlost tohoto areálu dosvědčuje,  že v Mikulčicích bylo skutečně velké a významné středisko Velkomoravské říše. A pak hezky po zelené až do Hodonína sehnat nějaké dobré místo pro doplnění energie a odpočinek. Někdo dal přednost cukrárně, ale většina skončila v restauraci přímo naproti nádraží. Věrka s Maruškou toho neměly ještě dost, tak si šly ještě prohlédnout místní vyhlášené lázně. Na nádraží se k nám připojila Jana se svými kamarádkami, takže do Kroměříže jsme zase dojeli v plném počtu. A do svých deníčků si můžeme napsat, že jsme ušli  třináct kilometrů.

• Skalní útvary Zlínského kraje 26. března 2022

  

  KČT oblast Zlínský kraj a jeho programová rada s odbory KČT vyhlásil novou tematickou turistickou akci "Skalní útvary Zlínského kraje II". Vybráno bylo 12 skalních útvarů za nimiž se můžete vypravit do oblasti Chřibů, Hostýnských vrchů, Vizovických vrchů a Vsetínských vrchů v uvedených termínech v letech 2022 - 2023, protože kontroly u nich budou dvakrát v roce. Náš odbor zajišťuje kontroly na skalních útvarech Kalíšek a Rozštípená skála. Turistům do záznamníku potvrzují účast nalepením samolepky skalního útvaru a zapisují je do evidence. Kdo získá všechny speciální samolepky z vyhlášených termínů, dostane odznak a diplom. Kdo navštíví alespoň 10 skalních útvarů dostane odznak. Odměnou všem jistě budou i hezké zážitky a vzpomínky na setkání s přáteli.

  Z odboru plní tuto akci: Burešová, Bureš, Horáčková, Horáček, Havránková, Kočíř, Němec, Šprňová, Tesaříková.

  26. března 2022  zajišťovali kontrolu na skalním útvaru Kalíšek Hanák a Šprňová; na skalním útvaru Rozštípená skála Burešová, Horáčková a Horáček. Setkali jsme se na nich se známými turisty a přáteli.

• Moravská brána 2. dubna 2022

  

  Trasa: Lipník nad Bečvou, NS Škrabalka, Týn nad Bečvou, Helfštýn, pod Helfštýnem, vodopád u Podhůry, Podhůra, Lipník nad Bečvou.

           Náš první jarní výšlap byl vzhledem k minulým teplým dnům o poznání chladnější. V Kroměříži nás do vlaku nastoupilo jedenáct, ale v Hulíně se nám ztratil Jarda Rýdl, kterému ujel  rychlík, když se šel koupit jízdenku. V Přerově se k nám přidali Hrabalovi, kteří přijeli z Chropyně. Svižným krokem jsme prošli Lipníkem kolem dobře zachovalých městských hradeb vyzdobených krásnými uměleckými díly. Po přejití mostu přes Bečvu naše cesta vedla NS Škrabalka do Týna nad Bečvou ( je zde pochována jedna z dcer Bedřicha Smetany ) a dále směr Helfštýn. Před náročným stoupáním ku hradu jsme dali krátké občerstvení u přístřešku Novosady. Stoupání nám turistům nedělalo příliš potíže. Po zaplacení vstupného (150 nebo 80 Kč ) nastala obhlídka tohoto monumentálního a hezky udržovaného hradu. Někteří využili službu průvodce, jiní šli sólo. Tam jsme potkali Frantu Pospíšila, který si tam krátce odskočil z lázeňského pobytu. Nakonec jsme všichni skončili v místní restauraci. Po odpočinku a posilnění nás hezká lesní pěšina dovedla k vodopádu u Podhůry, který možná vypadá jako vodopád v období jarního tání. Kolem velkého břidlicového lomu a přes osadu Podhůra jsme došli opět na nádraží v Lipníku. A protože vlaky jely podle jízdního řádu, dobře jsme dojeli domů a do svých turistických zápisů si mohli připsat dalších patnáct kilometrů.

• Chřiby 16.dubna 2022

  

  Trasa: vlakem Kroměříž, Staré město; autobusem Staré Město, Osvětimany; pěšky Osvětimany, přehrada Osvětimany, Kobylí Doly, Pod Koryčanskou kaplí, Zoubkova ( Zubková ) studánka, Pod Bradlem, hradiště Vřesovice s hradem Ranšperk, Vřesovice; autobusem do Starého Města s přestupem v Osvětimanech; vlakem Staré Město, Kroměříž, Zborovice.

            Proměnlivé, vyfoukané počasí  provázelo nás dvanáct turistů už od nasednutí do vlaku v Kroměříži. Přestup ve Starém Městě na autobus  jsme zvládli bez problému a za chvíli už tady byly Osvětimany - začátek naší pěší túry. Franta Mitků nás pozval na prohlídku usedlosti své dcery.  Hodně práce už tam bylo vykonáno a hodně práce je ještě čeká. Kolem osvětimanské přehrady jsme došli do Kobylího Dolu. Cestou se  s námi rozloučily Jany, které zvolily jinou trasu a jiný program. Snad došly v pořádku. Pod Holým kopcem objevil Jirka velký pařez, který nám posloužil jako servírovací stolek při naší první občerstvovací zastávce. O pár desítek metrů je sice vybudovaný hezký přístřešek, ale pařez má svoji romantiku. Od rozcestníku Pod koryčanskou kaplí nás zavedla žlutá značka k Zoubkově ( či Zubkově ) studánce, krásně upravené ve dvacátých letech minulého století, s velmi chutnou vodou. Podle místních v těch místech vyvěrá pět pramenů. Pod Bradlem jsme se dozvěděli o letecké nehodě v roce 1952, při které zahynulo v Dakotě pět vojenských letců. Vylezli jsme na hradisko , kde údajně stál hrad Ranšperk a po slezení Býčí skály nás přivítaly Vřesovice s příjemnou hospůdkou - Ozdravovna u Sirotků. Tam našich pěších 9 kilometrů skončilo a nás už jen čekala cesta autobusem a vlakem.

• Morkovské véšlap 30. dubna 2022

  

  Trasa: Zborovice, Troubky, Zdislavice, Vinohradčík, Kaple u Strašné, Slížany, sv. Anna, Zborovice ( Troubky ).

              Postupně jsme se scházeli ve vlaku směr Zborovice, kde nás k našemu překvapení nečekal žádný turista či turistka, aby se k nám přidal. Tak jsme hned vyrazili do Troubek. V polovině cesty nám přišel naproti Franta Mitek se svým věrným psem.  Potom se pochlubil svým hospodářstvím. Brambory hezky vyrostlé, salát velké hlávky, králíci a slepice spokojené a všude krásně kvetoucí květiny. Před jejich domem po nezbytné štamprli se k nám přidala i Dáša se svými známými. Nemohli jsme vynechat hrobku " rakouské Boženy Němcové " Marie Ebner - Eschenbach ve Zdislavicích. Bývalá starostka Troubek paní Marie Šestáková nám ji ochotně zpřístupnila, takže jsme mohli obdivovat krásnou kopuli v kapli i seznámit se s rodinou Dubských jejichž ostatky jsou zde uloženy. Boženka Hrabalová se i za nás zvěčnila v knize návštěv. Za povšimnutí stál i hezky upravovaný zámek, sloužící nyní jako ubytovna ukrajinských rodin s malými dětmi. Franta nás pak pozval do zdislavické " sokolky ", kde zrovna probíhaly intenzivní přípravy na stavění máje. Protože pivo už bylo naraženo, tak jsme si tam udělali občerstvovací přestávku s velmi milými a vstřícnými místními požárníky. Pak jsme lehce vystoupali k hájovně Vinohradčík a hned pokračovali směr kaplička Na Strašné, kde byl start kouzelného lesa. Bohužel jsme přišli pozdě, už bylo sbaleno a a my si mohli jenom udělat foto s krásnými pohádkovými postavičkami. Poslední společná zastávka byla na zahrádce nové hospůdky na Statku Sližany s výborným jídlem a ještě lepšími zákusky. Tady jsme konečně dostihli Dostálovy. Zde jsme se taky rozdělili na směr Troubky a směr Zborovice. My do Zborovic jsme špatně odhadli vzdálenost a vlak v 15:07 nám lehce ujel. Boženka Hrabalová  ale zavolala Frantovi a ten pro nás obětavě přijel. Takže dobré. Když jsem to nakonec spočítal, tak mi vyšlo, že každý z nás jedenácti věrných ušel skoro 16 velmi pohodových, sluníčkových kilometrů.

• Krkonoše 5. - 8. května 2022

  

  V tomto termínu jsme uskutečnili čtyřdenní zájezd do Krkonoš. Ubytováni jsme byli na chatě Smetánka v Peci pod Sněžkou. První den po příjezdu na chatu jsme se ubytovali v pěkných pokojích a potom jsme se vydali na trasy.Někteří šli kolem Vlčí jámy, Temného vodopádu k chatě Svornost; dále na Lučiny-retr. věž, Husovu a Žižkovu boudu a odtud na chatu Smetánku. Celkem jsme ušli 10 km. Na trase nás chytly dvě dešťové přeháňky, ale nevadilo nám to. Další turisté šli z chaty do Pece pod Sněžkou, prohlédli si město a ušli 8 km.

  Druhý den se většina z nás vypravila z Pece pod Sněžkou lanovkou na Sněžku, nejvyšší vrchol Krkonoš - 1 602 m n.m. Za krásného počasí a bezvětří jsme na vrcholu pořídili fotky. Někteří jeli lanovkou na Růžovou horu, někteří šli ze Sněžky pěšky. Na Růžové hoře se skupinky turistů setkaly. Občerstvili jsme se na chatě Růžohorky, kde mají v restauraci vystaveny čarodějnice různých velikostí a tvarů. Společně jsme došli do Pece pod Sněžkou. Ten, kdo šel pěšky, tak se klouzal po sněhu, ale byla to krásná idylka. Kdo z nás v květnu zažil tolik sněhu na horách? Ušli jsme 10 km.  Další skupina turistů se vydala z chaty Smetánka pěšky přes Zelený důl na Richtrovy boudy, Výrovku, Liščí horu a přes Vlčí jámu na chatu Smetánka. Ušli 14 km.

  Třetí den jsme vyjeli lanovkou na Hnědý vrch. Zde jsme vylezli na rozhlednu, odkud byly hezké výhledy na celé Krkonoše. Z rozhledny jsme pokračovali opět ve sněhu na Lyžařskou boudu, Liščí horu, Chalupu Na Rozcestí, kde jsme se občerstvili a pokračovali na Výrovku, Richtrovy boudy a přes Zelený důl do Pece pod Sněžkou a na chatu Smetánka. Celý den nás provázelo slunečné počasí a sněhu jsme využili i ke koulování. Našlapali jsme 18 km. Další turisté se vypravili z chaty přes Pec pod Sněžkou na Sněžku a zpět šli z vrcholu přes Luční boudu až na chatu. Ušli 18 km.

  Poslední den jsme se zastavili v Janských lázních. Prohlédli jsme si Stezku korunami stromů a lázeňské město. Po obědě jsme se vypravili na zpáteční cestu. Domů jsme se vrátili velice spokojeni.