Fotogalerie 2020

---

• 4. ledna 2020. Zdenička

  

                 Tak jsme se na Brdu dohodli, že s první společnou vycházkou v roce 2020 nebudeme čekat až po na naší členské schůzi ale že si vyrazíme hned po Novém roce. Příhodné turistické počasí bylo jenom takovou třešničkou na dortu: trochu mrazu, bezvětří. A tak jsme se postupně scházeli ve Zborovicích. Kroměříž a Chropyně přijela vlakem. Na hlavním nádraží už čekal uvítací výbor místních. Dostálovi se k nám přidali u svého domu a  Mitkovi nám šli naproti z Troubek. Tam nás také dohnala Jiřka, pro kterou byla plánovaná trasa příliš krátká, tak šla z domu pěšky. V Troubkách už nás netrpělivě vyhlíželi Kovářovi a hned nás hned také  pozvali k nim domů. Jarda měl nachystanou výbornou slivovici a paní připravila cukroví a další pohoštění. Tak jsme si hezky zazpívali, povykládali, popřáli k Novému roku  a pokračovali dál. Na Zdeničce nás zase čekala Anička s Edou a z Těšánek přišla Jana Pospíšilová a Doláková, Takže nás bylo nakonec 32. Dobrá viditelnost nám umožnila pokochat se tou naší krásnou krajinou. Pak už pohodovou polní cestou jsme přišli na silnici u železničního přejezdu a odtud do Zdounek. V restauraci na náměstí jsme poseděli, popili, pojedli a pak se rozešli do svých domovů s pocitem příjemně prožité soboty.

• 18. ledna 2020. Výroční členská schůze Horní zahrady v Kroměříži.

  

                        Mimořádně naší výroční členské schůzi nepředcházela žádná tůra, protože za místo konání byla zvolena restaurace " U Korešů " v Horních zahradách. A volba to byla dobrá. Před desátou hodinou jsme se začali pomalu scházet do hezky připraveného sálu  se zákusky a chlebíčky na stole. Přesně v 10:30 zahájila naše předsedkyně Lidka Burešová vlastní schůzi. Na úvod jsme si zazpívali naši hymnu a neprodleně přistoupili k vlastnímu jednání. Mimo naše členy přivítala Lidka v úvodu pana Miloslava Vítka zástupce vedení oblasti Valašsko Chřiby. Při zprávě o činnosti našeho klubu jsme zavzpomínali na hezké, společně prožité chvíle při poznávání různých koutů naší republiky. Tonda Hubáček opět připravil krásnou prezentaci naší roční činnosti. Po zprávě o stavu finančního hospodaření přednesenou Hankou Makovou se slova ujala Pavlína Harásková se svou  revizní zprávou.Lidka Burešová nás pak informovala  o závěrech oblastní konference. Ve svém vystoupení pan Vítek vysoce hodnotil aktivitu, pestrost, atraktivitu našich akcí. Zvláštní uznání prokázal naší hymně. Přednesl a zdůvodnil návrh  změny názvu naší oblasti na " KČT oblast Zlínský kraj". Franta Hrabal ve svém vystoupení tento návrh podpořil a vzápětí naši členové hlasováním rovněž návrh schválili. Tradiční součástí našich schůzí je i ocenění nejaktivnějších členů čestnými odznaky, které předala Jan Pospíšilová. Blahopřání doprovázené předáním darů našim jubilantům obstarala zase Lidka Burešová. Nu a pak se jednalo o předložených návrzích  našich zájezdů. Výsledky hlasování jsou už zahrnuty v našem Plánu turistických akcí na tento rok. To by ani nebyla schůze, aby na ní nevystoupil Svaťa Prachařů. Tentokrát nás poučil  o Kroměřížské hastrmance. Poté Petr Kovářů ve dvou klipech připomněl pěvecké umění a pestrost hudebních žánrů našich členů.

             No a to už obsluhující personál začal roznášet obědní vepřo, knedló, zeló, začala se rozlévat slivovice a naše schůze přerostla ve volnou zábavu. Naši zpěváčci byli neúnavní a písničky lidové střídaly písničky semaforské či muzikálové. Byla to také příležitost si popovídat, zavzpomínat, pozeptat se na rodinu, na zdraví. Venku mezitím začalo drobně sněžit a ani jsme se nenadáli a začalo se stmívat a my se pomalu začali rozcházet či rozjíždět do svých domovů.

              Zvláštní poděkování od všech členů patří naší Lidušce za všechno, co pro tuto velmi vydařenou schůzi udělala. A nejen pro tuto schůzi.

• 8. února 2020. Moravská brána

  

                      Sluníčko, teplota mírně pod nulou. Takové pravé turistické počasí nám bylo přáno při naší tůře Moravskou bránou. Ve vlacích  příjemné teplo, dobrá nálada a ani jsme se nenadáli a byli jsme v Přerově. Tam se k nám připojili Hrabalovi a Hubáčkovi takže nás nakonec bylo šestadvacet. Po chvilce jsme se dostali k Bečvě a z jednoho mostu nás pozdravil místní zubr, kterého má město Přerov ve svém znaku a nejenom město. Přerovský Zubr je docela dobré pití. A to už jsme se zelenou značkou napojili na Naučnou stezku Přerovským luhem, prošli kolem Malé I Velké laguny. Skryto nám ale zůstalo ornitologické muzeum se stanici. Chatovou osadou jsme přišli do rezervace Žebračka. Na jejím pokraji byla první občerstvovací zastávka. Rovná lesní cesta nás přivedla k rozcestí Žebračka a k mostu přes umělý náhon Strhanec..Na kraji Lysek jsme opustili Naučnou stezku. Za železničním přejezdem se s námi rozloučili Dostálovi, Hrabalovi a Hubáčkovi a my pokračovali přes dálniční nadjezd do Vinar. Polňačkou vedoucí Vinarským lesem jsme došli na rozcestí Zamazalka s retranslační věží a odpočívadlem, u kterého byla druhá občerstvovací zastávka. Po neznačené lesní cestě jsme na okraji Čekyně přišli na zeleně značenou cestu, která byla součástí další naučné stezky - tentokrát nazvanou Předmostím až do pravěku. Ta nás dovedla k soše mamutíka Toma, u kterého bylo veliké fotografování. A pak už nás čekalo jenom klesání z Čekynského kopce do Popovic a Předmostí. V příjemném prostředí Měšťanského domu jsme vyhodnotili dnešní vycházku jako velmi zdařilou. A odtud jen na nádraží, kde naše pěší putování skončilo.

• 7. března 2020. Hornomoravský úval.

  

  Jako dvanáct apoštolů sešlo se nás v autobuse z Kroměříže do Prostějova. Zde jsme měli trošku problém orientovat se na místním autobusovém nádraží, ale vše dobře dopadlo a nastoupili jsme do správného autobusu, který nás vyklopil na náměstíčku v Plumlově. Zdolali jsme největší stoupání naší túry a vyšli na nádvoří zdejšího podivuhodného, ale nedostavěného a neopravovaného zámku Po seznámení s jeho historii jsme se pokochali výhledem na Podzámecký rybník. Na konci jeho hráze nás čekala červená turistická značka; tak jsme se po ní vydali. Cesta vedla podél pravého břehu Plumlovské přehrady. Znovu zrestaurovaný hotel Zlechov byl ještě zavřený. Cyklostezka nás dovedla do Mostkovic. Ještě předtím jsme dali občerstvení a protože nebyly po ruce žádné klády byla dobrá i lavička. Za Mostkovicemi jsme se opět napojili na cyklostezku která vedle podél potoka Hloučela. Ta se záhy změnila v krátkém úseku na zablácené staveniště nového úseku stezky. A to už jsme blížili k deštivému Prostějovu. Ale jak jsme se přibližovali k městu déšť jakoby před námi ustupoval takže do města jsme vstoupili úplně suší. Závěr  byl docela nudný, protože cesta vedla mezi tratí a tovární zdí. To jsme ale netušili, že nás čeká těžký úkol - najít nějakou hospodu. Za pomoci GPS a místních obyvatel jsme po delším hledání zapadli do příjemné restaurace U Ječmínka. Dobré pivo, dobré jídlo, rychlá obsluha a příjemné prostředí bylo hezkým zakončením našeho putování. Vyhřátý autobus do Kroměříže odjel včas a tak není divu, že jsme si  zpáteční cestou i trochu zdřímli.

• KORONAVIR - Nouzový stav. od 16. března 2020

  

  V důsledku pandemie koronavirem byl vládou vyhlášen nouzový stav s řadou omezení. Mimo jiné i zákazem vycházení, povinností nosit roušky, uzavření restaurací atd...,Proto byly všechny naše plánované akce pozastaveny či zrušeny.My jsme ale nelenili a v rámci možností občas do té naší krásné jarní přírody vyrazili.

• 21. března 2020. Zábřežská vrchovina.

  

  Bohužel tento výlet se neuskutečnil z důvodu vyhlášení nouzového stavu kvůli pandemii koronaviru..

• 11. dubna 2020. Litovelské Pomoraví.

  

  Ani tento výlet se neuskutečnil. Nouzový stav trvá.

• 7. - 10. května 2020. Jeseníky.

  

  Zájezd se nekonal, ale pokud to situace dovolí, pojedeme tam v září místo Nízkých Tater.

• 23. května 2020. Na kole přes Chřiby.

  

  Nouzový stav byl sice zrušen, ale celý den a předcházející noc vydatně pršelo a na květen byla dost zima. Tak jsme zůstali doma.

• 30. května 2020. Kyjovská pahorkatina.

  

  Po delší době zaviněné pandemii Koronaviru a v důsledku toho vyhlášeným nouzovým stavem jsme pokračovali v naplňování našeho plánu Turistických akcí. Trochu chladné, ale slunečné počasí nás přivítalo na nádraží v Kroměříži. Cesta do Starého města byla příjemná i když bylo nutno nasadit roušky. Tam jsme měli jen pár minut na přesednutí do autobusu směr Osvětimany. Zde se nás nakonec sešlo i s dětmi 24. Po nezbytném fotografování nás zelená turistická  značka vedla směr Hostějov. Chropynští a Dostálovi zvolili trochu jinou trasu. Po projití této vesnice jsme se někteří svedeni značkováním vydali ke kapličce, která byla ovšem na opačné straně než jsme chtěli jít. Brzy se ale na chybu přišlo, takže těch metrů navíc nebylo zase tolik. V Újezdci je hezké dětské hřiště, které se přímo nabízelo k odpočinku i svačině. Na atrakcích se vyřádily nejenom děti, ale i někteří méně zavalití dospělí. Dále jsme pokračovali asfaltovou cyklostezkou, ze které byly nádherné výhledy jednak na vyčnívající Buchlov, tak krásnou krajinu povodí Moravy. V dáli se vypínala Pálava, kolorit Bílých Karpat, Velká Javořina nebo Babylon ( na některých mapách uváděn jako Babí lom ). Nemohli jsme minout  rozhlednu Doubí. Přes Vážany jsme došli do Polešovic. Sklípky byly až na jeden všechny uzavřeny. Tak jsme dali za vděk některým místním restauracím. Podél Polešovického potoka a železniční trati jsme přišli k nádraží v Nedakonicích. V příjemné zahrádce místní restaurace jsme se posilnili a v klidu vyčkali na vlak, který nás dopravil do Hulína. Tam při přesedání na nás  spadlo asi desek kapek deště. Průměrně jsme ušli 15 km.

  Jak je výše uvedeno Chropyňští a Dostálovi si zvolil jinou trasu - kolem Osvětiman. Po modré značce jsme došli k chatové osadě Kobylí Doly, v jejíž blízkosti jsme v lesním bufetu posvačili. Prošli jsme po zelené kolem Klimentského rybníka a po žluté zpět do Osvětiman. Odtud jsme po cyklostezce zašli k 1 km vzdálenému penzionu Malovaný a v nedaleké hospodě Ve Srubu poobědvali. Pak jsme se vrátili do Osvětiman, krásného slováckého městyse, kde jsme počkali na autobus do Starého Města a dále pokračovali vlakem do Hulína a Kroměříže. Naše túra byla asi 8 km.