Fotogalerie 2019

---

• Výroční členská schůze 12. ledna 2019

  

  Turisté z KČT Zborovice hodnotili

  Grunt Galatík v Těšánkách hostil v sobotu 12. ledna 2019 62 členů a příznivců odboru turistů ze Zborovic. Sešli se na výroční členské schůzi, kde se v rámci stanoveného a schváleného programu hodnotila činnost klubu v roce 2018. Přítomní byli podrobně seznámeni se zprávou o činnosti v uplynulém roce, hospodařením klubu a revizní zprávou, upravenými stanovami a jinými informacemi z dvoudenního semináře zástupců odborů oblasti Valašsko – Chřiby. Slavnostní rámec celému jednání dalo i ocenění nejvýkonnějších a zasloužilých turistů, kteří byli ohodnoceni a ocenění v rámci 130. výročí vzniku české turistiky. Rozdávaly se stříbrné medaile vydané k tomuto významnému výročí, ale i bronzové, stříbrné a zlaté odznaky zdatným milovníkům turistických výšlapů. A jak je to již v tomto zborovickém odboru zvykem, zpráva o činnosti nebyla pouze holým konstatováním uskutečněných akcí, ale byla doplněna vtipnou videoprojekcí, dokumentována „akčními“ momentkami v kronikách a nezapomenutelnými zážitky jednotlivých turistů. Dobré jméno tohoto klubu se nese nejen v okolí, ale i v celé turistické oblasti, jak potvrdila i předsedkyně výboru oblasti Valašsko – Chřiby, paní Libuše Valentová, která nešetřila ve svém vystoupení chválou. Proto se není co divit, že se řady turistů ve Zborovicích rozrůstají. Na této výroční schůzi jsme mezi sebe přijali 6 nových zájemců. Dobrou práci zmiňovaného klubu ocenilo i nové Zastupitelstvo obce Zborovice, které schválilo pro letošní rok 2019 na činnost turistů částku 10 tis Kč.

  Nezbytnou součástí výroční členské schůze bývají i gratulace jednotlivým členům k životním jubileím. Tentokrát se blahopřálo, mimo jiné, i dlouholeté a obětavé vedoucí KČT Zborovice paní Ludmile Burešové. Za všechnu náročnou práci v této zájmové oblasti jí patří veliké díky všech a to nejen turistů. Ostatně společně jsme jí za doprovodu cimbálové muziky Dubina, která se nám postarala o velmi příjemné zpestření sobotního odpoledne, zpěvem poděkovali. A poděkování patří i ostatním členům výboru, kteří se starají o přípravu akcí, stanovení a plánování turistických výšlapů, zájezdů a vůbec o úspěšnou činnost a propagaci turistiky a to nejen ve Zborovicích. Díky všem, kteří nezištně a rádi dělají záslužnou činnost pro ostatní.

• Kroměřížsko 2. února 2019

  

  Tak jak bylo na výroční schůzi odhlasováno, vydali  jsme se pěkně hezky a zčerstva do Kvasic. Po několika skutečně mrazivých, sněhových dnech v pátek začala silná obleva, takže v sobotní ráno nás přivítalo už bez sněhové pokrývky. Společně jsme vyšli z kroměřížského nádraží a hned se rozhodlo, že místo po značené modré, půjdeme po cyklostezce podle Moravy. U letiště se k nám připojil Petr Kovářů. Za poměrně silného protivětru jsme pohodlně zvládali stanovenou túru. Krátkou občerstvovací přestávku jsme dali u soutoku Moravy s Rusavou. A odtud to bylo do Kvasic jenom 2,5 km. A tam čekalo příjemné posezení u krbových kamen v restauraci na hřišti. Franta Mitek se šel podívat na turnaj ve stolním tenisu, který probíhal v místní sokolovně. Když už se většina chystala odejít na autobus ve 12:05 přišla Věrka Vartová, Jiřka Vrublová a Hanka Špňová, které vyšly později, ale  jako jediné šly podle plánu poli po značené modré. Jako pravé turistky odmítly jet s ostatním do Kroměříže autobusem a po zelňačce, pivu a kávě se spolu s Maruškou Chocholatou a Petrem Kovářem vydaly na zpáteční cestu domů. Výhodou bylo, že silný vítr nám tentokrát foukal do zad. Přestože předpověď počasí na sobotu nebyla nejpříznivější sešlo se nás 21 abychom spolu prožili příjemný, pohodový den. I když podle ujitých 8 km ( 16 ), nic moc. Ale pro začátek to stačí..

• Pulčiny 14. února 2019

  

  Mimo plán jsme se rozhodli navštívit známé pulčinské ledové vodopády. Věrka Vartova, Hanka Šprňova a Anička Tesaříková protože rády vstávají brzy jely vlakem do Zlína a odtud autobusem do Lidečka. Já za hodinu po nich naším obvyklým ranním vlakem přes Val.Meziříčí do Lidečka. Od železničního podchodu pěkně sněhem po modré kolem dvou studánek a naučných tabulí k rozcestníku u Pulčin. Děvčata šla přes dědinu po oranžové cyklostezce k ledovým vodopádům a já šplhal jak kamzík po skalách místy s využitím řetězů na vyhlídku. Cestu zpět dolů už jsem neriskoval po skalách a raději jsem je obešel a vydal se za děvčaty obdivovat místní raritu. Ty vodopády nejsou značeny na mapě a od dědiny jsou vzdáleny  asi 2,5 km. Podívaná je to hezká. Žlutohnědě zbarvený led je vskutku krásný. Bohužel měl pravdu televizní reportér, že vzhledem k teplotám ledy tají a vodopády už nejsou tak mohutné. Nevadí příští rok tam vyrazíme když bude mrznout. A protože jsme byli unaveni, hladoví a taky jsme měli čas jít na vlak zašli jsme na dobrou houbovou polévku. Zpátky do Lidečka jsme šli po silnici, protože ta turistická stezka byla dost namrzlá. ČD tentokrát nezklamaly a v dobré náladě jsme dorazili domů. Hanka s Aničkou si stihly ještě stopnout už odjíždějící autobus do Střílek, takže vše dobře dopadlo.

• Hostýnské vrchy 23. února 2019

  

  Za krásného mrazivého počasí jsme se vydali na trasu z Rajnochovic po červené značce přes Rosošné a Pod Ožiňákem na Tesák. Šli jsme po zmrzlém sněhu a místy i po ledovici. Chvílemi foukal mrazivý vítr, ale všichni jsme trasu zvládli. Celkem nás bylo 22 turistů, z toho byly 3 děti. Na Tesáku jsme se občerstvili a většina z nás se rozhodla nejezdit ještě domů a pokračovat po žluté značce do Chvalčova k hotelu Říka, kde jsme potom nasedli na autobus do Bystřice pod Hostýnem a vlakem jeli domů. Trasa byla dlouhá 15 km.

• Vizovické vrchy - Tlustá hora 16. března 2019

  

  Na poslední zimní vycházku vyrazilo osmnáct našich turistů a jeden kočárek přímým vlakem z Kroměříže do Zlína - střed. V Malenovicích- zastávka se od nás odpojila Jiřka s Maruškou, které trasu absolvovaly v obráceném směru.  Celou dobu se nám sluníčko schovávalo za mraky a po předešlých deštích bylo poměrně mokro. Naštěstí modrá značka vede převážně po asfaltce nebo zpevněné cestě. U stadionu Luďka Čajky jsme se napojili na Cyrilometodějskou stezku s modrou značkou a po chvíli jsme už byli v lese. První občerstvovací  zastávka byla u přístřešku Sportovního areálu. Vzhledem k tomu, že jsme byli na počátku naší cesty, nikdo si netroufal zdolat některou překážku. Tlustou horu s televizním vysilačem ( viditelným od našeho Bagráku ) jsme jenom míjeli. Na rozcestí Pod Tlustou horou se napojila zelená turistická značka. U Boudy jsme se rozdělili, když větší část pokračovala podle původního rozpisu po modré k muzeu Hájenka a malenovickému  hradu a po dobrém posezení v restauraci Sport do Malenovice - zastávka u nákupních centrech.

  Pět z nás pokračovalo po zelené Cyrilometodějskou stezkou na Kopaninu a odtud hezkým stoupáním a zase klesáním k významnému poutnímu místu Svatá voda. Pochopitelně jsme ji ochutnali a chvíli poseděli u studánky. Nu a pak vedly naše kroky k nákupnímu centru Malenovice. Na železniční stanici jsme se znovu setkali a společně  odjeli k domovům. I přes zpoždění rychlíku v Otrokovicích  zborovitští chytili v Kroměříži svůj vlak. Opět po celou dobu vládla příjemná pohodová a přátelská nálada. Taky příroda nám byla nakloněna takže jsme nezmokli.

• Bílé Karpaty - Uherské Hradiště 6. dubna 2019

  

        Déšť, který se po dlouhé době spustil v noci před naším výletem nevěštil pro turistiku nic dobrého. Přesto se nás v sobotu ráno, když už přestalo pršet, sešlo na nádraží v Kroměříži osmnáct. Protože z Hulína jsme jeli přímým spojem až do Uherského Hradiště, cesta nám uběhla rychle. Část pokračoval vlakem do Popovic, které si zvolili jako své výchozí místo. My jsme prošli jsme náměstím a zastavili u bronzové makety starého Hradiště a opisu zakládací listiny města vydané Přemyslem Otakarem II. ( bronz slitina mědi a zinku v poměru 3:2 - poučila nás Jana Pospíšilova ). Ta se s námi záhy rozloučila a pokračovala svým programem. Kolem sportovišť jsme přišli na úpatí Černé hory, na které se nachází přírodní areál  Park Rochus. Mírným stoupáním po hezky upravených cestičkách jsme došli k uzavřenému skanzenu, kde byla první občerstvovací zastávka, a dále pokračovali ke krásně zrenovované kapli sv. Rocha, který zachránil město před morovou nákazou. Nikdo by neřekl, že tento krásný areál sloužil ještě před několika roky jako vojenské cvičiště. Polní cestou jsme přišli k rozhledně Rovninka, kde jsme se k nám připojili naši kolegové putující z Popovic. Ani nízká oblačnost nám nebránila v krásných pohledech na Chřiby, Vizovické hory či Bílé Karpaty. Pepa Mitků napočítal 162 schodů. Po zelené jsme se vraceli obloukem zpět k Hradišti. Ještě jsme chvíli spočinuli u základů starých slovanských staveb pamatující 9. století. To už byl kousek na náměstí kde se odpojili kroměřížáci, spěchající na vlak ve 13:27. Větší část si ještě užila Uherského Hradiště. Počasí k nám bylo po celou přívětivé.

• Morkovské véšlap 27. dubna 2019

  

         Po krásných teplých dnech jsme v sobotu trochu s obavami čekali, zda se vyplní předpovědi meteorologů věštící zimu a déšť. Počasí bylo ale pro turistiku příjemné: trochu chladno, bezvětří, dobrá viditelnost. A tak  jsme  do Morkovic v pohodě dorazili autobusem i když zborovičáci už měli za sebou nějaký ten kilometr  ze Zborovic na Srnov. Frantu Mitka na městečko v Morkovicích přivezla Dáša a Jirka Němec si nějak spletl odjezd autobusu z Kroměříže tak přijel autem. Start byl tentokrát v hospodě  Kolárna, protože Sokolka, tradiční start a cíl této akce je v rekonstrukci. Zde jsme vyplnili přihlášky, rozhodli se pro některou z nabízených tratí ( 7 km, 12 km, 20 km a 50 km ), obdrželi popis trati nebo mapku a zaplatili startovné 20 Kč. Jiřka, Věrka a Jirka se rozhodli pro 20 km a tak vyrazili ve směru na Pornice. Nás zbývajících devět se vydalo na 12 ti kilometrovou trať kolem vysychajícího rybníčku Ovčáček, a po modré značce kolem starého kříže k studánce a kapličky ve Strašném. Tady nám dali razítko a my absolvovali první občerstvovací zastávku. Další část trasy byla označena oranžovými fábory a vedla mírným stoupání podél východních svahů Kleštěnce. Zanedlouho jsme se dostali na zpevněnou cestu opět s modrou značkou, a tož bylo kousek k hájovně Vinohradčík kde se cesta stáčela směrem na západ ke Strašné. Na začátku pohádkového lesa stála brána do pekla, za kterou trůnil sám Licifer rozdávající kouzelné hašlerky ( vzal jsem si dvě ). Na děti pak čekaly zajímavé atrakce a úkoly. Tady se trochu zdržela Lidka s Laďou a se svou vnučkou, pro kterou to bylo velmi poutavé. Na konci se s námi rozloučil  krásný hastrman se svými pomocníky.  Pak už kolem sližanské přehrady jsme došli ke kříži a nově založenou alejí vysázenou dětmi ze zdejší školy v rámci projektu Stromák se vrátili do cíle naší pouti hospody Kolárna. Organizátoři nám dali Pamětní list, perníkovou botu a poskytli razítka. U piva a kávy jsme konstatovali, že 32. ročník Morkovského véšlapu byl moc hezký. Pro zborovičány turistika ještě neskončila, protože přes Slížany a Svatou Anno se museli dostat domů. A jak naši dálkaři: Po silnici se dostali do Pornic a odtud po polňačce kole rybníků na Švábsko a do Lhoty u Pačlavic. Krásnou lesní procházkou přišli na statek Kozojedsko, kde se zaslouženě občerstvili. Potom kolem Opatovských rybníků ( před několika lety jsme si tam pochutnávali na výborně grilovaných rybách, které tam připravili Litenčičáci ), rozcestí Krahula. U Kleštěnce se napojili na trasu 12 km a rovněž úspěšně dorazili na Kolárnu.

   

• České středohoří 8. května - 11. května 2019

  

  Romantickou krajinu Českého středohoří obdivovalo 44 účastníků turistického zájezdu po celé čtyři dny. Velkým lákadlem prvního dne našeho putování byla hora Říp (456 m) s románskou rotundou na vrcholu. Ti zdatnější a rychlejší turisté zastihli v rotundě závěr mše pravoslavné církve a mohli si vyfotit její hodnostáře ve svátečním zlatavém rouchu. Všichni společně jsme však byli okouzleni krásnými výhledy z vrcholových vyhlídek Řípu – Mělnické, Pražské a Roudnické na České středohoří či hluboké lesy Kokořínska. Díky státnímu svátku byl vrchol čedičové hory obsypán turisty, proto i zakoupené občerstvení bylo odměnou za trpělivost v dlouhých frontách. Po návratu k autobusu jsme pokračovali do Velemína – Opárno, kde jsme v Penzionu Oráč „rozvinuli svoji hlavní základnu“. Po společné večeři nám naše obětavá vedoucí zájezdu Liduška znovu osvěžila program na další dny turistických výšlapů a po dobrých radách domorodců (vedoucí penzionu), došlo k malým „kosmetickým“ úpravám tras. Dobré rady se týkaly nástupů na trasy, což se ukázalo jako velmi užitečné. Nemusím připomínat, že nechodíme na těchto turistických výšlapech všichni pohromadě. Výkonnost a různé zdravotní

  indispozice nás rozdělují do několika podskupinek, proto nelze popsat přesně, co všechno jsme zdolali a viděli. Každý si odnáší své zážitky a pocity uspokojení ze zdolání vrcholů. Ale královnu Českého středohoří Milešovku (837 m), nepřehlédnutelný Lovoš (570 m), Oparenské údolí, Boreč, zříceniny hradů, stezku podél Labe, Lovosice, absolvovala většina turistů.

  Úspěšnost zájezdu bývá závislá i na počasí. A to nám i tentokrát přálo. A k dobré pohodě a pěkným zážitkům přispěl i poslední páteční večer, kdy jsme si mohli s oblíbeným pěveckým duem „ Jarmila a Karel“ zazpívat, a to nejen sobě, ale i našim hokejistům na MS.

  Sobotní návrat vedl přes Terezín a Litoměřice, kde byly naplánovány individuální prohlídky obou měst. V Litoměřicích jsme trošku zmokli, ale to nám nevzalo nic z dobré nálady a spokojenosti z výletu. Za všechny účastníky zájezdu vyjadřuji ještě jednou velké poděkování za organizaci a obětavost paní Lidušce Burešové. A už se těšíme na další společné výšlapy.

• Kurovický lom 1. června 2019

  

           Po poměrně vytrvalých deštích a studeném počasí se v sobotu  usmálo sluníčko a pranic nás nešetřilo. Tentokrát jsme jeli vlakem jenom do Hulína a odtud pěšky po málo frekventované silnici podjezdem pod dálnicí do Chrášťan a dále po polňačce  směrem na Kurovice. V tom vedru nám přišla vhod krátká svačinová zastávka pod krásnou lípou. V Kurovicích zrovna začínaly historické dny a tak jsme se podívali na krásný průvod plný historický praporů, zbraní, vojáků i hezkých markytánek. Někteří jsme ochutnali výborné koláčky. Po krátké ukázce historického šermu a salvě z mušket jsme pokračovali do cíle naší cesty: Kurovického lomu. Od hřbitova jsme zase polní cestou vystoupali na zalesněný kopec Křemenáč, kde se tato přírodní památka nachází. Podél plotu jsme přišli k hlavní bráně, kde nás čekalo nepříjemné překvapení ve formě osmdesátikorunového vstupného. Zájemci si tuto zajímavou přírodní lokalitu s vodní plochou prohlédli  a seznámili se s historii kamenolomu i úzkokolejné železnice. Nu a to už nás panelovka zavedla opět pod dálnici a do Tlumačova. Posezení v příjemné zahrádce restaurace nám přišla velmi vhod i když z počátku byl problém sehnat tam volné místo. Zpáteční cesta vlakem z Tlumačova byla bez problémů a tak se nás všech devatenáct v pohodě dostalo domů.

• Slezská Harta 22. června 2019

  

  Dne 22. června jsme uskutečnili jednodenní autobusový zájezd na Slezskou Hartu. Přehrada s vodní elektrárnou je nejmladší v naší republice. Pan hrázný nás provedl jednotlivými částmi elektrárny a jeho výklad byl zajímavý a poučný. Také jsme prošli tunelem pod hrází, kde bylo ve srovnání s letním počasím venku příjemné chladno jako v jeskyni. Bundy přišly vhod. Po prohlídce vodního díla někteří z nás vyrazili po naučné stezce "Po vulkanitech" na rozhlednu Velký Roudný. Stezka sice nebyla nijak značena, ale nezabloudili jsme a na rozhlednu v pořádku došli. Od rozhledny jsme se potom vydali do Roudna. Někteří turisté odjeli do Leskovce,  prohlédli si obec, ocenili šoférské umění řidičky autobusu na úzkých silnicích a dojeli do Roudna. Zde jsme se opět všichni setkali a společně odjeli domů. Zájezdu se zúčastnilo 40 turistů a jejich 9 dětí. Máme hezké zážitky a taky o čem vyprávět.