Fotogalerie 2025

---

• Zdounecko 4. ledna

  

  Trasa: autobusem do Těšánek, podél Kotojedky, Galatíkův grund, Lebedov, Lebedovská rozhledna, rozhledna Zdenička, Troubky, Zborovice              9km

         První letošní výšlap nebyl sice turisticky náročný, ale určitě bude patřit mezi ty nejpříjemnější, na který budeme dlouho vzpomínat, Už to krásné sluneční počasí a malá  sněhová pokrývka nás ráno dovedlo dobře naladit. V pohodě jsme došli na Galatíkův grunt. Ten žil poklidným zimním dopolednem. Ani mlýn nepracoval. Tam se k nám přidal Franta Mitek a bylo nás čtrnáct. A už tu byl Lebedov, kde nás čekalo velké překvapení, o které se postarala naše Maruška Muchová, zdejší rodačka. Zorganizovala setkání s dobrou duší  této samoty Aničkou Čevelovou. V altánku u kříže a Betlému nás čekala káva, čaj, zákusky a jiné dobroty, Na úvod našeho setkání jsme si připili na šťastný rok 2025 a taky trochu zazpívali. Anička nás seznámila jak s historii Lebedova sahající do roku 1620, tak i se současností. Potom nás jim provedla. Ve 12:00 jsme si poslechli vyzvánění zvonu. Jeho elektrické ovládání nechala pořídit její maminka, jako nejstarší obyvatelka Lebedova, Ani se nám odtud nechtělo odejít. Lehce jsme vystoupali k Lebedovské rozhledně  a pokračovali hipostezkou k další rozhledně - Zdeničce. Zanedlouho se tam objevilo hasičské auto se svařákem a zákusky a taky houf občanů Troubek, kteří takto společně a tradičně vítají Nový rok. Hezká tradice. Byla to také příležitost pozdravit známé a přátele z vedlejší vesnice. A protože se začalo pomalu stmívat, byl čas na návrat. Kroměřížanům jel z Troubek autobus a Zborovičtí to vzali přes pole a Podlavčí domů. Ještě jsme pozdravili Jardu Kováře  a u Mitků si dali zázvorovou. Krásně prožitý den máme už jen ve vzpomínkách.

• Výroční členská schůze - zámek Zborovice 18. ledna

  

               Po roce nastal opět čas, sejít se a společně vyhodnotit loňský rok, říci si co nás čeká v roce letošním a také se pozdravit s kamarády a známými. Tentokrát to byl zámeček ve Zborovicích, který nás hostil. A hostil nás dobře. A protože jsme ukáznění, mohla naše předsedkyně Lidka Burešová krátce po desáté  výroční členskou schůzi zahájit. Pochopitelně vlastní jednání bylo zahájeno společným zpěvem naší hymny. Poté Franta Hrabal vzpomněl na nedávno zesnulého Karla Dostála a my minutou ticha uctili jeho památku. Odešel zakládající člen našeho odboru, její dlouholetý předseda a také jeden z nejvíce aktivních  turistů. Obšírná  Zpráva o činnosti našeho odboru  přednesená naší předsedkyní (  těch akcí bylo  uskutečněno 25 - z toho 7 s veřejností a zúčastnilo se jich 889 turistů; také jsme odpracovali 108 brigádnický hodin: pro tak obsáhlá ) byla tradičně doprovázena vtipnou prezentaci Tondy Hubáčka. Hanka Maková a Pavlína Harásková nás seznámily s výsledky hospodaření a finančním auditem se závěrem, že vše je naprosto v pořádku. Pak následovalo zasloužené ocenění našich členů:

  Základní stupeň odznak turista:

  I. stupeň bronzový: Bohumila Hanáková, Jiřina Janečková, Jarmila Lejsalová, Dáša Mitková, Jarmila Prachařová,            Oldřich  Koplík

  II. stupeň stříbrný: Miluše Holečková, Sylva Havránková

  III, stupeň zlatý: Hana Maková, Karel Dostál, Zdeněk Menšík, 

  IV. stupeň diamantový: Marie Muchová, Vladimír Bureš, Ladislav Horáček

  Čestné uznání odboru: Marie Chocholatá, Marie Muchová, Anna Tesaříková, Zdeněk Menšík, Jiří Němec, Jaroslav Rýdl

  Čestné uznání oblasti: Petr Kovář

  Ocenění Turistická rodina: Menšíkovi

  Ocenění za Sbírku turistických známek: Jaromír Kuciám

  Ve svém vystoupení ocenila práci našeho odboru paní Libuše Tkadlecová za oblast Zlínský kraj a zároveň nás seznámila s některými aktualitami v Klubu českých turistů. Místostarostka Zborovic paní Zdenka Kuciánová vyzvedla ve své zdravici náš přínos pro společenský život obce a uvedla, že se zastupitelstvo obce rozhodlo podpořit naši činnost částkou          10 000,-  Kč. Formou prezentace připravené Petrem Kovářem jsme byli seznámeni s Plánem na tento rok a zároveň bylo rozhodnuto o destinacích našich čtyřdenních zájezdů. K dobré tradici výročních schůzí patří  gratulace a předání drobných dárků našim jubilantům: Jarmily Prachařové, Marii Rosické, Janě Dolákové, Sylvě Havránkové, Milušce Holečkové, Petrovi Kovářovi, Zdeňkovi Menšíkovi. Tím byla oficiální část schůze vyčerpána a po výborné svíčkové se rozvinula veselá, srdečná zábava. Jarda Rýdl iniciativně zabezpečil disžokeje, takže bylo veselo nejen v hlavním sále, ale i v salonku při tanci. A tak jsme se v pohodě pomalu rozcházeli a těšíme se na 1. února, na to jak společně budeme poznávat Kroměřížsko. Schůze se celkem zúčastnilo 54 členů.

• Kroměřížsko 1. února

  

  Trasa: vlakem do Kroměříže, autobusem do Jarohněvic, les Obora, Těšnovice, Trávník, Trávnické zahrady, Kroměříž, vlakem do Zborovic.        10 km

        Tentokrát jsme si dali sraz na konci  Jarohněvic. Poslední přišel Jarda Rýdl a bylo nás dvanáct. Lehce jsme minuli nenápadné zbytky mohylového pohřebiště na kraji lesa a v pohodě si užívali krásné sluneční, trochu mrazivé ráno. Po krátkém stoupání nás čekalo místo, kde se hvězdicově schází všechny cesty. Proto název této lokality: Hvězda. Po krátkém zastavení na tomto místě nás čekal nejvyšší bod  - Obora s nadmořskou výškou 322 m. Teploměr ukazoval O stupňů Celsia. Pochopitelně nechyběl zápis do vrcholové knihy. Prosmýkli jsme se kolem fotovoltaického pole na bývalém vojenském cvičišti a došli na silnici do Těšnovic. Naskytly se nám krásné pohledy  od zlínské Tlusté hory až po Drahanskou vysočinu. Obzvlášť hezká byla sluncem ozářená Kroměříž. Na horní zastávce v Těšnovicích jsme se krátce občerstvili. Slíbený větrný mlýn jsme neviděli, protože stojí na soukromém pozemku. To už nás čekal Trávník, odkud jsme pokračovali po zatravněné, zamrzlé polní cestě do Trávnických zahrad. Tady se nám Jirka Němec pochlubil svou zahrádkou a tak jsme tam chvíli poseděli, popili a odpočinuli. Naše putování jsme ukončili na zastávce Kroměříž Oskol. Byl to velmi příjemně prožitý den.

• Hostýnské vrchy 22. února

  

  Trasa: autobusem do Lukovečku - Hadovna  s přestupem v Holešově, po cyklostezce 5121, po modré rozc. Pod Javorčím, po žluté rozc. Pod Lysinou, po modré Přílepy, autobusem do Holešova a vlakem do Kroměříže a Zborovic.

                                                                                                                                                                     11 km 

            Ranní sluníčko dávalo naději na hezký zimní den. A to se taky vyplnilo. Mírný mráz, nefoukalo, jak jinak než turistická pohoda. V Kroměříži na autobusovém nádraží jsme se už vsázeli, jestli zborovští přátelé tento autobus stihnou. Stihli. Takže další jízda už byla v pohodě. V Holešově nás čekal přestup a po krátké jízdě jsme vystoupili na zastávce Lukoveček Hadovna. Hadi tam ale žádní nebyli. Po cyklostezce vedené mírně stoupající asfaltkou jsme se vydali na naši túru. S přibývají výškou přibýval na silnici sníh a taky led, takže opatrnost byla na místě. Před rozcestím U dubu už bylo modré značení. Tady už bylo to stoupání dosti značné, ale naštěstí, ne příliš dlouhé. Pak už to byla taková hřebenová pohodovka. U rozcestníku Pod Javorčím nás čekal Šimon Cícha, který to vzal z Bystřice pod Hostýnem. A bylo nás patnáct. To místo přímo vybízelo ke krátké občerstvovací zastávce. Anička se pochlubila svou sušenou dýní, která nám velmi chutnala. To už ale začala žlutá značka a cesta vedla po vrstevnici pod horou Javorčí. Na tu jsme ale nevylezli; nám stačily krásné pohledy vpravo na část Rusavy a Hostýnek. Pod Lysinou jsme opět přešli na modrou a mírným klesáním přišli pod skalní útvary Hrad a tam jsme taky nelezli. Nad Přílepy mají hezkou kapli Panny Marie Hostýnské a protože bylo dost času, tak jsme u ní poseděli a dojedli zásoby. Někdo si potom šel prohlédnout park přílepského zámku, který je v opravě a někdo si zašel do hospůdky Přílepka na pivo či kávu. Doprava ani tentokrát nezklamala a my se po velmi příjemně prožitém dnu v pohodě dostali domů.

• Vizovická vrchovina 15. března

  

  Trasa: autobusem do Liptálu - Lůžka přes Zlín, po zelené Obora, Vartovna, rozc. Horka, Lány hřeben, Valašská Polanka, autobusem do Kroměříže opět přes Zlín.                                                                             10 km

            Po krásných slunečních dnech naši meteorologové předpovídali déšť a zimu. To ovšem neodradilo osm věrných turistů od výšlapu, tentokrát do Vizovických vrchů. Cesta autobusy byla v pohodě a než jsme se nadáli už tady bylo Lůžko - pár baráků patřících k Liptálu. Sice nepršelo, ale zato drobně sněžilo. Na stezku Jana Kobzáňa ( malíř, který vytvořil logo firmy Baťa ) jsme se dostali zkratkou lesem a přes louku k Švehlově hájovně. U rybníku v Oboře jsme se rozhodli vzhledem k bahnu pokračovat nikoliv značenou cestou, ale po asfaltce. S přibývající nadmořskou výškou, přibývalo i sněžení. A už tu byla Vartovna ( 651 m n.m. ) a rozhledna ( 38 m; 213 schodů ) na ní. Kolem dokola mlha a na rozhledně to bylo namrzlé a dost tam foukalo. Přístřešky pod rozhlednou přímo vybízely k zastavení a posilnění se. A pak už nás čekala taková příjemná hřebenovka a dost rozbahněné cesty. Na rozcestí Horka jsme zahnuli doleva na Valašskou Polanku. Protože bylo dost času, tak jsme u hezkého přístřešku Pod Homolou na chvíli  zastavili  k posilnění. Po projití ukazatele Lány hřeben jsme zabláceni vyšli z lesa. Naštěstí poslední úsek trasy vedl po louce, na které bylo možno očistit si alespoň boty. Při vyjití na hlavní silnici ve Valašské Polance nás čekala příjemná hospůdka Polanečka a výborné polévky. Čas rychle ubíhal a bylo třeba jít k Obecnímu úřadu na autobus do Zlína. Ve Zlíně ani v Kroměříži sice nesněžilo ani nepršelo, ale foukal nepříjemný studený vítr. Nám zoceleným valašským podnebím to ale nevadilo, tak že jsme se v Kroměříži loučili slovy " dneska to bylo opět fajn".

• Rozhledny Zlínského kraje 30. března

  

  Rozhledny Zlínského kraje

  Akci vyhlásila Programová rada KČT, oblast Zlínský kraj, na roky 2025-2026. Jedná se o turistický tematický odznak (TTO) „Rozhledny Zlínského kraje“. Šestnáct výrazných rozhleden bude možno navštívit během dvou let, a to dvakrát během roku.

  K této akci jsou vydány záznamníky, do kterých na kontrole dostanou turisté samolepku dané rozhledny.

  Odznak a diplom získá ten, kdo bude mít všech šestnáct speciálních samolepek z určených termínů. Podmínky bude možno plnit i ve vlastních termínech (maximálně do 31. 12. 2027) s věrohodně doloženou návštěvou všech 16 rozhleden. Odměnou bude odznak akce.

  KČT, odbor Zborovice zajišťuje kontroly u rozhledny Brdo a Hasák (Salaš).

  30. 3. 2025 - kontrolu u rozhledny Brdo zajišťovali turisté Bureš Vladimír a Hanák František

                           - přišlo 46 turistů se záznamníkem; 25 turistů bez záznamníku

  30. 3. 2025 – kontrolu u rozhledny Hasák (Salaš) zajišťovali turisté Věra Vartová a Petr Kovář

                           - přišlo 46 turistů se záznamníkem; 28 turistů bez záznamníku

• Hanušovická vrchovina 5. dubna

  

  Trasa: Velké Losiny zámek žel.st. - po modré zámek Velké Losiny, Ludvíkovské sedlo rozc., Nad koupalištěm rozc.,          Pěticestí rozc. - po žluté rozhledna Bukovka, Samota rpzc., Lesní Balneo, Pěticestí rozc. - po cyklo Ludvíkov, Velké Losiny                        13 km 

  Do Velkých Losin jsme dojeli vlakem bez zpoždění a celkem se nás sešlo 22 turistů. Mirek Ovečka se svou sestrou se pohybovali po Velkých Losinách, navštívili zámek a další pamětihodnosti. Ostatní se vydali po modré značce k Ludvíkovskému sedlu do pěkného strmého kopce. Pak již tak velké stoupání nebylo. U Pěticestí jsme nastoupili na žlutou značku a došli jsme k rozhledně Bukovce. Tam nám svítilo sluníčko. Na rozhledně foukal vítr, ale přesto jsme měli hezké výhledy do okolí. Tady jsme si dali menší občerstvení ze svých zásob. Odtud jsme se vydali po žluté značce k rozc. Samota a dále k Lesnímu Balneu a k Pěticestí. Odtud jsme šli po cyklo přes Ludvíkov do Velkých Losin. Zde jsme si na chvíli sedli do restaurace na kávu a nějakou dobrotu. Potom jsme se všichni sešli na nádraží a společně cestovali domů. Počasí i tentokrát nám vyšlo a všichni jsme se vraceli s dobrou náladou domů.

• Morkovské véšlap 26. dubna

  

  Trasa: do Morkovic autobusem, start Sokolka,  kaplička Strašné, Hoštické polesí, hospůdka Sližany, cíl Sokolka, autobusem do Zborovic.            7 a 12 km

         Po několika deštivých dnech se počasí umoudřilo a na tradiční Morkovské véšlap připravilo krásné slunečno. Po příjezdu do Morkovic jsme se v Sokolce přihlásili pořadatelkám a zaplatili startovné 30 Kč. Tam se k nám přidala  skupina Chropyně - Boženka a Dana s Jarkou Dostálovou a bez dlouhého zdržování jsme vyrazili kolem rybníka Ovčáček ke křížku a dál po modré podél potoka. Před kapličkou nás čekal čert se svojí pomocnicí, kteří tvořili jakýsi předvoj pohádkovému lesu ( spíše louce ). U studánky ve Strašném byla občerstvovací zastávka. Po obnovení sil se od nás odloučila skupina děvčat, která zvolila trasu 7 km. My vystoupali pěšinou označenou oranžovými fábory na cestu k hájovně Vinohradčík. Od ní jsme zase došli ke studánce a trasou 7 km po zablácené cestě došli do Sližanské hospůdky, kde se naše řady zase spojily. Tam jsme se pozdravili s Frantou a Tondou, kteří jako vzorní manželé si přišli vyzvednout své ženy. Do Sokolky jsme si došli pro diplomy, perníky a samolepky. Potkali jsme Dášu Klabalovou, která zvolila jinou trasu. A tak nás bylo celkem sedmnáct účastníků tohoto velmi vydařeného véšlapu.

• Čtyřdenní zájezd 8. května - 11. května

• Mikroregionem Morkovsko na kole 24. května