Dolnomoravský úval 12. března 2022

Trasa: Lužice, Dlouhé louky, slovanské sídliště Mikulčice, Stařiny, U Staré Moravy, Hodonín.

            Vedoucí výpravy Lidka moudře rozhodla změnit trasu, takže oproti plánu jsme nešli z Hodonína do Lužic, ale obráceně. Důvod byl jediný: v Hodoníně se lépe najde místo pro závěrečné posezení než v Lužici. Byla to vlastně naše poslední zimní procházka a počasí přímo jarní. Krásná modrá obloha a sluníčko. V Kroměříži  nasedlo do vlaku dvacet sedm členů turistického odboru a jeho příznivců. Cesta byla příjemná a rychle uběhla. V Hodoníně vystoupila Jana Pospíšilová se svými kamarádkami a vydaly se poznávat krásy tohoto města, V Lužici, ve vesnici, která byla postižena ničivým tornádem jsme se nezdrželi a přímo vyrazili na túru. Nejdříve jsme prošli podchodem pod tratí a to bylo největší klesání za celou cestu. Do slovanského hradiště Mikulčice jsme šli převážně akátovým porostem. Po vyjití z lesa se před námi objevila velká louka s řadou vyznačených půdorysů jednotlivých starodávných staveb, převážně kostelů. Bohužel návštěvnické centrum i vyhlídková věž byla ještě uzavřena. Tak jsme aspoň pod věží hezky na sluníčku posvačili. Rozlehlost tohoto areálu dosvědčuje,  že v Mikulčicích bylo skutečně velké a významné středisko Velkomoravské říše. A pak hezky po zelené až do Hodonína sehnat nějaké dobré místo pro doplnění energie a odpočinek. Někdo dal přednost cukrárně, ale většina skončila v restauraci přímo naproti nádraží. Věrka s Maruškou toho neměly ještě dost, tak si šly ještě prohlédnout místní vyhlášené lázně. Na nádraží se k nám připojila Jana se svými kamarádkami, takže do Kroměříže jsme zase dojeli v plném počtu. A do svých deníčků si můžeme napsat, že jsme ušli  třináct kilometrů.