Dolnomoravský úval 11. října

Trasa: vlakem do Bzence - přívoz, po žluté rekreační středisko doly Littner, zelená Žilkův dub, U sedmi cest, Soboňky,  Rohatec žst., vlakem do Kroměříže a Zborovic.                                         11 km

          Na návrh Věrky Vartové jsme otočili naše sobotní putování a místo z Rohatce jsme vyrazili ze Bzence-přívozu. Důvod byl prostý. Na této železniční zastávce není žádné pohostinné zařízení, kde by bylo možno počkat na vlak. A byl to návrh dobrý. Na nádraží v Kroměříži se nás sešlo deset. Cesta vlaky byla v pohodě. Příjemně překvapila vlaková souprava z Hulína: nové vagony, pohodlí, příjemná jízda. V tom Bzenci-přívozu skutečně nic není, jen zařízení na nakládání písku, kterého je  v tom kraji skutečně hodně. Po celou dobu rovina, krásný borovicový les, příjemné, dobře upravované cesty a chodníky. Některé byly dokonce umetené a uhrabané. To proto, že se kolem rekreačního zařízení Littner-doly  budou příští týden konat závody psích spřežení ( asi to zřejmě budou nějaké vozíky, protože po sněhu ani památka ). Taky jsme u tohoto místa poprvé spočinuli a odlehčili svým batohům od proviantu. A už tady byla zelená značka, která nás dovedla až na nádraží v Rohatci. Předtím jsme ale obdivovali torzo jednoho z nejstarších dubů v republice nazvaného podle lapky Žilky, který okrádal pocestné a kupce na obchodní stezce vedoucí tímto krajem ( a ne tedy podle Veroniky Žilkové, která ho měla zasadit u příležitosti narození dcery Agáty, jak tvrdil některý z turistů ). V lesích jsme potkávali poměrně hodně úspěšných houbařů, chlubících se dobrými úlovky, zejména suchohřibů. Však také někteří z nás neodolali a pár hříbků si vezli domů. Minuli jsme rozcestí U Sedmi cest a rybníky Soboňky a čekalo nás posezení v nádražní restauraci v Rohatci. Gulášek, gulášová polévka, pivo či káva - vše za přijatelnou cenu - nám zpříjemnil čekání na vlak v 15:01. Při cestě tam i zpět jsme potkávali mnoho účastníků "Burčákového pochodu". Po celou dobu bylo příjemné teplé počasí se sluníčkem za mraky. To se objevilo, až když jsme projížděli Spytihněvem. A protože z Hulína jel přímý vlak až do Zborovic, nic lepšího nás nemohlo na závěr velmi příjemně prožitého dne potkat.