8. února 2020. Moravská brána

                    Sluníčko, teplota mírně pod nulou. Takové pravé turistické počasí nám bylo přáno při naší tůře Moravskou bránou. Ve vlacích  příjemné teplo, dobrá nálada a ani jsme se nenadáli a byli jsme v Přerově. Tam se k nám připojili Hrabalovi a Hubáčkovi takže nás nakonec bylo šestadvacet. Po chvilce jsme se dostali k Bečvě a z jednoho mostu nás pozdravil místní zubr, kterého má město Přerov ve svém znaku a nejenom město. Přerovský Zubr je docela dobré pití. A to už jsme se zelenou značkou napojili na Naučnou stezku Přerovským luhem, prošli kolem Malé I Velké laguny. Skryto nám ale zůstalo ornitologické muzeum se stanici. Chatovou osadou jsme přišli do rezervace Žebračka. Na jejím pokraji byla první občerstvovací zastávka. Rovná lesní cesta nás přivedla k rozcestí Žebračka a k mostu přes umělý náhon Strhanec..Na kraji Lysek jsme opustili Naučnou stezku. Za železničním přejezdem se s námi rozloučili Dostálovi, Hrabalovi a Hubáčkovi a my pokračovali přes dálniční nadjezd do Vinar. Polňačkou vedoucí Vinarským lesem jsme došli na rozcestí Zamazalka s retranslační věží a odpočívadlem, u kterého byla druhá občerstvovací zastávka. Po neznačené lesní cestě jsme na okraji Čekyně přišli na zeleně značenou cestu, která byla součástí další naučné stezky - tentokrát nazvanou Předmostím až do pravěku. Ta nás dovedla k soše mamutíka Toma, u kterého bylo veliké fotografování. A pak už nás čekalo jenom klesání z Čekynského kopce do Popovic a Předmostí. V příjemném prostředí Měšťanského domu jsme vyhodnotili dnešní vycházku jako velmi zdařilou. A odtud jen na nádraží, kde naše pěší putování skončilo.