První, už tradiční, poprázdninová společná vycházka patřila Koryčanské pouti. Nevím proč, ale Svatý Petr si chtěl asi ověřit, zda se vydáme na výšlap když nám pošle sice drobný ale zato vytrvalý déšť. To nás ovšem nezaskočilo protože po vystoupení z autobusu u autoservisu v Koryčanech jsme natáhli pláštěnky, roztáhli deštníky a s veselou myslí se vydali na cestu. Předtím se nám Lidka pochlubila hezkým tričkem, které získala po tandemovém seskoku z letadla z výšky 4 000 m. Šli jsme podél přehrady, která je zčásti vypuštěná protože se provádí generální oprava výpustě. Už ve Střílkách nás opustila Jiřinka, která se s Hankou Šprňovou vydala jinou trasou. Na konci přehrady jsme odbočili a po zeleně značené trase pokračovali lesem k přístřešku u studánky U Štainbacha ( v těchto místech tragicky zahynul v roce 1942 český lesmistr Štainbach ). Po krátkém občerstvení - Anička zde rozdávala ke svačině plody své zahrádky - zpevněnou lesní cestou došli jsme k další studánce, tentokrát U Mísy. Zde jsme se ale dlouho nezdrželi, protože na zříceniny hradu Cimburk to nebylo už daleko. Po zakoupení lístků a krátké prohlídce objektu jsme zasedli v boudě ke kávě, či jiným teplým nápojům. Barman nás seznámil s plány obnovy této poměrně hojně navštěvované památky a s těžkostmi, zejména finančními, se kterými se parta asi čtyřiceti dobrovolníků musí při své bohulibé činnosti poprat. Dobře se sedělo , ale museli jsme dál. Změnili jsme trasu a nešli přes Vršavu, ale po cyklostezce zamířili opět k autoservisu. Jen Petr, protože si odskočil do lesa ( hledat hřiby - nic nenašel ) nezachytil tuto změnu a tak se na Vršavu přece jen podíval. Nakonec jsme poseděli v restauraci Záložna. Náměstí plné stánků, kolotočů a jiných pouťových atrakcí zelo prázdnotou, takže při čekání na autobus jsme na tomto náměstí byli sami. Předpokládám, že i Jiřinka s Hankou prožily hezký den. Takže šestnáct turistů si i tento deštivý den krásně užilo.
PS: protože si Svatý Petr myslel, že deště bylo málo, tak nám při zpáteční cestě nechal zapršet do autobusu.