Tentokrát nás roční plán nasměroval do Moravskoslezských Beskyd, konkrétně na Pustevny, Himalájskou lávku a na Radhošť.
I přes týden trvající nepříznivé počasí - velmi častý déšť spojený s lokálními povodněmi právě v severních oblastech Moravy, jsme se zájezdovým autobusem dopravili do podbeskydských Trojanovic, kde část naší výpravy, v souladu s plánem, vystoupila a pokračovala na Pustevny pěšky.
Většina účastníků se v předtuše nepojízdné lanovky nechala přes Rožnov a Prostřední Bečvu na Pustevny vyvézt autobusem. Na parkovišti došlo k dalšímu členění výpravy. Část se vydala přes Stezku Valašska k Tanečnici, část k symbolu Beskyd – k soše Radegasta a na Radhošť. Někdo volil individuální turistiku. Po nezbytných přestávkách na posilnění a oddech pod přístřešky a v restauracích jsme za neustálého deště zvládli plánované, byť částečně korigované, trasy a opět se sešli na parkovišti u autobusu, odkud jsme vyrazili na cestu k domovům před 16. hodinou.
Ani celodenní déšť neodradil od turistického pochodu 34 dospělých účastníků a 7 dětí. Za spolehlivou dopravu patří poděkování všech pasažérů řidičce autobusu, slečně Haně Kraťochové.
Za velikého vedra se šest odvážných, z toho tři naši členové, vydalo na jízdním kole na výlet podél Moravy. Vyrazili jsme z Kroměříže od Kauflandu a cyklostezky byly naše. Brzy jsme projeli kolem hřiště v Kvasicích a po prve překročili Moravu. Na Pahrbku v Napajedlech při naší občerstvovací zastávce nás dojela Věrka Vartová. Cílem bylo Uherské Hradiště. Tam jsme navštívili Slovácké muzeum, vykopávky Velké Moravy a vystoupali na svatý Rochus. Zřejmě jsme nebyli jediní, kdo dostal nápad vyjet si na kole, protože na cyklostezkách byl poměrně velký provoz. I Baťův kanál praskal ve švech.Zpáteční cesta proběhla dobře a v Kroměříži jsme byli sice unaveni, ale v pohodě.
21. srpna nás dostihla zpráva, které jsme nemohli ani uvěřit. Po zákeřné nemoci zemřel náš dobrý kamarád Pepa Mitek. Spojovala nás společná láska k naší přírodě. Skoro pravidelně s námi vyrážel na naše tůry a vždy kolem sebe šířil dobrou náladu, optimismus a pohodu. Spolu s dalšími zpěváky a zpěvačkami při každé příležitosti zanotoval nějaké ty ze Slovácka či Hané. Rád přidal i něco z repertoáru Semaforu. Muzikant byl na slovo vzatý.
Rozloučili jsme se s ním ve středu 26. srpna ve zdouneckém kostele. O jeho oblibě svědčilo mnoho shromážděných lidí, kteří ho přišli vyprovodit na jeho poslední cestě. Za nás turisty se s kyticí červených růží rozloučila Lidka Burešová.
Vybral jsem pár fotek, které připomínají společné turistické zážitky.
Čest jeho památce.
Den jako korálek. Letošní Koryčanská pouť oproti té loňské, co se týká počasí, byla nesrovnatelná. Nebe jako šmolka, teplota kolem 25 °C, na přímém sluníčku pochopitelně podstatně víc.
I tentokrát jsme vystoupili z autobusu na zastávce v Koryčanech - Lískovci a to v naprosto stejném počtu jako vloni, t.j. 16 turistů, i když v pozměněné sestavě - "Stará garda". Vedením celé akce byla pověřena Anička a ta se úkolu zhostila velmi zodpovědně. Od benzínky jsme po zelené turistické značce došli na Vršavu, kde bylo občerstvení z vlastních i darovaných zdrojů a neznačenými lesními cestami jsme pokračovali přes přírodní rezervaci "Moravanské louky" opět na zelenou značku, vedoucí až na Zavadilku. V části této trasy jsme odbočili po modré na 0,7 km dlouhý úsek ke Koryčanské kapličce a dalších 200 m k "Rozštípené skále". Pak jsme se vrátili na zelenou a došli k hájence Na Zavadilce. Větší část pokračovala k 2 km vzdálené Kameňácké myslivně, odkud se po svlažení vyprahlých hrdel a doplnění joulů z nabídky tamní restaurace vrátila na Zavadilku a po žluté přes odpočívadlo "Nad Zavadilkou" došla do Koryčan. Chropyňská sekce vynechala úsek do Kameňácké myslivny a od Zavadilky došla asi ve 13 hodin přímo na náměstí v Koryčanech, kde ji po půldruhé hodině dostihla hlavní skupina. V 15:08 nám jel autobus směr Kroměříž, litenčáci odjeli vlastním přibližovadlem. Celková délka túry, včetně odbočky ke kapličce a k myslivně byla asi 16 km. Poděkování za organizaci patří především Aničce, ale i všem účastníkům za velmi příjemně prožitý den. Jak taky jinak, že ?
Ve dnech 11. až 14. září jsme si vyšlápli do Jeseníků. Nahradili jsme tak původně plánovaný zájezd do Nízkých Tater, květnovým zájezdem, zrušeným kvůli koronaviru. Ubytování nám naše vedoucí zajistila v rekonstruovaném Horském hotelu BRANS, Malá Morávka.
První den většina účastníků respektovala plán naší Lidušky a z autobusu vystoupila u restaurace v Malé Morávce, aby pak přes Rychtu pokračovala k turbíně Mullerovy papírny, museu na Kapličkovém vrchu a dále k hotelu Brans. Trasa byla dlouhá asi 6 km.
Druhý den nabízel tři varianty turistických tras. Od možnosti vyjít přímo od hotelu přes Karlovu Studánku na Ovčárnu až po variantu vyjet autobusem na Ovčárnu a odtud pěšky na Praděd a podle vlastní vůle navštívit chatu Barborka, Petrovy kameny či vodopády Bílé Opavy. Délku tras těžko odhadnout, protože byla víceméně individuální, ale dá se říct, že se pohybovala v rozpětí 10 až 18 km, podle schopností jednotlivců. Někdo si dával i kila navíc.
Třetí den jsme se nechali autobusem zavézt do Karlova pod Pradědem, odkud jsme si mohli zase zvolit ze tří nabízených variant, pokud si někdo nevymyslel vlastní. Byla možnost vyjít na Mravencovku, Nad Karlovým a zpět do Karlova, nebo absolvovat túru Pod Ostružnou, rozhledna Nová Ves a do Karlova, či z Karlova do Moravice, Mravencovka, Alfrédka, Jelení studánka, Vysoká hole, Nad Ovčárnou a do Karlova. Délka tras se opět individuálně lišila od 8 km až po 23 km.
Čtvrtý den jsme se už připravovali na odjezd. Cesta zpět měla na 4 hodiny zastávku v Rýmařově spojenou s prohlídkou města a jeho pamětihodností – zámek, fara, radnice, Restaurace Pivovar, hotel Excelent apod., případně individuální trasy po okolí.
Při vlastním pobytu v Morávce bylo možné, kromě turistických aktivit, využít různých nabídek hotelu – koupání ve venkovním bazénu s teplou vodou, sauny, lukostřelby a zejména pivních lázní. Část našich přátel také poseděla ve „společenské místnosti“ u dobrého vínka a zazpívala si několik moravských a semaforských písniček. Nálada byla výborná. Nutno se zmínit, že lesy byly plné hub, a když už nestačily tašky, byl vyhlášen zákaz vstupu do lesa. Pokud se týká kvality ubytování, stravy a přístupu personálu, byla na vysoké úrovni.
Za spolehlivou dopravu patří poděkování všech pasažérů řidičce autobusu, slečně Haně Kraťochové. A hlavně naší vedoucí Lidušce za perfektní organizaci zájezdu, kterého se zúčastnilo 44 členů našeho odboru a přátel turistiky. I počasí nám po celé čtyři dny přálo – jasno, pouze na Pradědu trochu vyfukovalo, bylo pod mrakem a chladno.
Akce byla vzhledem k dlouhodobě trvající nepřízni počasí a zejména kvůli pandemii Covid 19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2 zrušena.
Akce byla vzhledem kvůli pandemii Covid 19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2 opět zrušena.
Přestože hygienická opatření trvají a dokonce jsou zpřísňována, tak mi to nedalo a vydal jsem se vzpomenout jako každý rok na turisty, kteří se bohužel už procházejí po jiných turistických trasách, na naše oblíbené Křéby. Za Věžkami mě trochu vyděsily zapnuté stěrače autobusu. Ale v Počenicích, kde jsem vystoupil už byla pohoda. Podél potůčku, kolem nové ČOV jsem došel do Uhřic a dál pokračoval na Křéby. Jen jsem tam vystoupal objevilo se sluníčko, které mě doprovázelo do Morkovic i Zborovic. Pevně věřím, že se situace zlepší a my se budeme moci opět scházet a společně si užíval krásných turistických výšlapů.
I přes málo příznivé počasí v uplynulých dnech a přes nebezpečí nákazy nemocí Covid 19 způsobované koronavirem SARS-CoV-2 vystoupilo z vlaku ve Valašském Meziříčí „Sedm statečných“ členů našeho turistického odboru. Absolvovali jsme v souladu s naším celoročním plánem 14 km pěší túru, jak již bylo uvedeno z Valašského Meziříčí, po cyklostezce podél Bečvy přes Juřinku do Choryně, dále pak přes Malviny a Křivoš do Hustopečí nad Bečvou.
Celý den byla obloha zatažená, téměř bezvětří, teplota se pohybovala kolem 3°C. Přesto byla nálada skvělá, jak je patrné z některých obrázků. Nařízená protivirová opatření jsme dodržovali – roušky, rozestupy, v restauraci max. 4 osoby u stolu.
PES na čtyřce nebo na pětce, ne příliš optimistická předpověď počasí způsobila velmi malou účast na tradičním předsilvestrovském výstupu na Brdo. Já sám jsem se rozhodl vyrazit na túru až dvacet minut před odjezdem autobusu. Mokro, mlha, jemné mžení, takové bylo ráno 30. prosince. Tentokrát jsem zvolil trasu ze zastávky Chvalnov-Lísky a po Prusinovce na Vlčák. Lesem byla cesta příjemná a se stoupající nadmořskou výškou ubývalo i mlhy. Kdo čekal občerstvovací stanici na Vlčáku byl zklamán - žádná nebyla. Jen mladé jezdkyně se svými koníky. Z Vlčáku na Brdo se střídalo bláto s ledovicí. U rozhledny jsem potkal Lidku a Laďu Burešovi, kteří se rovněž nezalekli překážek a tentokrát zvolili cestu z Bunče. Problém nastal se zpěvem hymny. Chyběli tam naši tahouni zpěváci. Nakonec se to ale povedlo. Co chybělo na kvalitě, bylo dohnáno nadšením. Pak jsme společně pokračovali směrem na Bunč. Žádný stánek nebyl ani u přístřešku. Ale ohýnky a špekáčky byly. Já se před chatou odpojil a pokračoval osaměle směr Roštínská kaple a Roštín. Kouř z komína restaurace ve mně vzbudil naději, že hospůdka je otevřena. Byla i když v nouzovém stavu. Netopilo se, guláš nebyl. Tak jsem si dal kávu a s šéfem se rozloučil s přáním,aby to příští rok bylo lepší. Nepříjemné bylo čekání na autobus. V Roštíně pusto a prázdno. Ale autobus přijel včas a bylo fajn.
A to je můj poslední příspěvek v letošním roce.
Zdraví Petr Kovář