Putování Slováckými vinohrady
V souladu s naším ročním plánem jsme absolvovali turistický pochod – procházku po polních cestách slováckými vinohrady mezi Mutěnicemi a Dubňansků Horů.
V Kroměříži na nádraží jsme se sešli 3. Už tam ale bylo poznat, že se tam chystá hodně lidí. Jednak zájezdové autobusy, jednak cestující ve vlaku. A postupně jich přibývalo. Např. v Hulíně, v Otrokovicích i na jiných zastávkách.
Byť měl vlak z Hulína 15 minutové zpoždění a vypadalo to, že nám spoj v Hodoníně směrem na Mutěnice a dál na Brno ujede. Ujel. ČD ale posílily spoje a zařadily vlakovou kyvadlovou přepravu mezi Hodonínem a Mutěnicemi několikrát denně. Jak do Mutěnic, tak odpoledne zpět do Hodonína.
Po vystoupení z vlaku panoval v místě startu neskutečný chaoz. Ani organizátoři nám v podstatě nedokázali říct, kudy máme jít. Mapy k dispozici nebyly, prezentace žádná, účastníků tisíce. Až po několika minutách nám jeden z pořadatelů dokázal říct, že námi zvolená trasa je značená modrými fáborky a že jsou po celé trase. Za celou dobu jsme viděli dva. Jinak jsme se pohybovali intuitivně, podle hlavního proudu účastníků. V podstatě se šlo po celou cestu, díky velkému počtu turistů, čtyř a vícestupem. Předcházet se dalo jenom po poli. Nejhustější provoz byl ale v Dubňanské Hoře díky několika atrakcím – kapely, divadlo a samozřejmě nekončící řada stánků s burčákem, popř. jinými komoditami – uzené maso a uzeniny, stánky s keramikou, textilem aj.
Nakonec jsme se davy lidí prodrali a polními cestami mezi vinohrady dorazili zpět do Mutěnic. Přesto i mezi vinohrady byly karavany jejich majitelů a nabízely burčák, hotové víno a nerůznější potraviny. Chleba se sádlem a cibulí, se škvarkovou pomazánkou, langoše, bramboráky aj. A v Mutěnicích to ale byla hustota. Před každým domkem, před každým sklepem, nabídka burčáku, vína a uzených a pečených masných specialit.
Ač celý předchozí týden bylo počasí nevlídné, k nám bylo milosrdné – celý den oblačno, bez jediné kapky deště. Ten jsme pozorovali až ve vlaku na zpáteční cestě v Napajedlích, ale už Hulíně bylo sucho.
Závěrem lze jen konstatovat, že je škoda, že nás z našeho turistického oddílu nebylo víc, mohlo být pěkně veselo. Snad příště.
Podzimní zájezd do Tater se nám vydařil.Nikdo z nás nečekal,že budeme mít všechny čtyři dny nádherné slunečné počasí.Ubytováni jsme byli ve Starém Smokovci,kde se v noci dle místních prochází 22 medvědů,ale žádného z nich jsme nepotkali.Z Hrebienku jsme si zašli k vodopádům Studeného potoka,zastavili se na nejstarší turistické chatě a to na Rainerově chatě,kde hlídá ochočená liška a navštívili jsme také Bilíkovou chatu.Z Tatranské Lomnice jsme vyjeli lanovkou na Skalnaté pleso a pak i na Lomnický štít,odkud se nám naskytly úžasné pohledy na všechny strany hor.Někteří z nás si konečně splnili svůj sen a dostali se na observatoř na Lomnickém štítě.Ze Skalnatého plesa jsme šli přes Malou Svišťovku do Tatranské Lomnice a vlakem do Starého Smokovce.Z Tatranské Kotliny jsme vyrazili na chatu Plesnivec a přes Velké Biele pleso k Chatě pri Zelenom plese.Odtud do Biele Vody.Na závěr pobytu jsme zajeli na Štrbské pleso a ukončili jsme krásný pobyt v Tatrách.
KORYČANSKÁ POUŤ
Podle našeho plánu jsme si vyšlápli, tak jako každoročně, na túru do Koryčan na místní „púť“. Sešlo se nás tam 22. Autobusem jsme se dopravili, tentokrát, do Kyjova k autobusovému nádraží. Odtud jsme se vydali na pěší trasu přes Čeložnici chřibskými kopečky na 13,5 km dlouhou cestu.Počasí k nám bylo velmi příznivé, někdy až moc. Přes poledne teplota vystupovala k 30° C. Naštěstí jsme první část absolvovali ještě v poměrně příjemném klimatu, ale když se blížilo poledne a s ním zmiňované teploty, tak jsme už nad Čeložnicí vstoupili do stínu Buchlovských lesů.V příjemném prostředí rekreačního střediska „Relax“ jsme si odpočinuli, doplnili, jak tekutiny, tak trochu poživatin a pokračovali přes Zavadilku do Koryčan. To už byla ale turistika víceméně individuální, každý si šlapal podle svého uvážení a schopností. Nakonec jsme se všichni šťastně sešli v Koryčanech u autobusové zastávky na náměstí.
Závěrem se dá říct, že se akce vydařila a těšíme se na další „turistiku“ kamkoliv.
9. červenec - den, na který jsme si naplánovali turistiku do Nízkého Jeseníku, konkrétně naučnou stezku z Domašova nad Bysřicí přes Malý Rabštýn do Hrubé Vody. Na cestu jsme se vydali vlakem ze Zborovic a Kroměříže přes Olomouc do Domašova. Po modré turistické značce jsme šlapali krásnou přírodou, hustými lesy i otevřenou krajinou, po naučné stezce "Kamenné proudy u Domašova". Prošli jsme kolem skalního útvaru "Malý Rabštýn" a kamenolomu a protože jsme cestou, k nelibosti některých našich přátel, nenarazili na nějakou hospodu nebo restauraci, nezbylo nic jiného, než "snídaně v trávě" z vlastních zásob. Alespoň každý věděl, co jí a pije, co si na cestu nachystal, nebo mu bylo doma nachystáno. Po dalším pochodu jsme se kolem hotelu "Hluboký dvůr" dobelhali do cílového bodu naší cesty - Hrubé Vody, kde jsme si již mohli dopřát oblíbeného moku. Po kratším čekání jsme se vlakem přes Olomouc a Přerov vydali na cestu k domovu. Počasí nám opět vyšlo, bylo slunečno a bezvětří.
Ráno nás přivítalo krásné sluníčko a modrá obloha. Zkrátka den jako stvořený pro nějaký výlet. Volba byla jasná. Turisté z Morkovic pořádali už 29. ročník populárního Morkovského véšlapu. Svižným krokem jsme přes Medlov přišli na Srnov, a odkud autobusem do Morkovic. Východištěm byla místní sokolovna. Polemi kolem potůčku jsme přišli ke studánce a kapličce Na Strašné. Trochu jsme se zapotili výstupem na lesní cestu ke Kleštěnci. Pak už nás čekala hájovna Vinohradčík a zasloužená svačina. Jinou cestou jsme došli zpátky přes Strašnou na Sokolku. Tam bylo již vše připraveno na večerní stavění máje a pálení čarodějnic. My jsme však na tuto akci nečekali a přes Slížany a Svatou Annutrochu unaveni, ale velmi spokojeni došli do Zborovic. Součástí Morkovského véšlapu byla procházka pohádkovým lesem. Tu absolvovaly naše malé kamarádky, které už s námi byli loni v Křébách.
Zdraví Petr Kovář
23. duben pro členy našeho klubu a jeho příznivců znamenal výšlap do Bílých Karpat a to z Bojkovic do Starého Hrozenkova přes Moravské Kopanice. Když jsme na vlakové zastávce Bojkovice - město vystoupili z vlaku, nic nenasvědčovalo tomu, že by v blízkém okolí nějaká civilizace existovala. Po několika desítkách metrů chůze po turistické značce jsme Bojkovice našli. Následovala nezbytná úprava výstroje a už jsme mohli vyrazit po naučné stezce "Bojkovická - Krhov". Cestou jsme si dali občerstvovací pauzu, kde místní ogaři připravovali smrkový kmen na májku. Stezka nás zavedla na rozcestí "Pod Lokovem" a pak dále "Na Skaličí", kde jsme také udělali společné foto. Raději dvě. Do Žitkové nám zbývaly 2 km. Když jsme dorazili do Žitkové, dali jsme v předzahrádce vesnické hospody před likvidací pivo. V této obci jsme také navštívili "Žitkovké bobyně" - věštkyně a léčitelky. Pak už jsme víceméně z kopce pokračovali do Starého Hrozenkova. Cestou jsme nacházeli i nežádoucí produkty civilizace, které tam vysypali nezodpovědní občané. Občané nebo vandalové? Po příchodu do Starého Hrozenkova jsme si dali pivo (měli pouze dvě porce oběda) a na zastávce počkali na autobus, který nás zavezl na velmi pěkné nádraží v Uheskéhém Brodě. Počasí nám přálo a této akce se zúčastnilo 22 turistů.
Když jsme nasedali na vlak bylo ještě trochu mrazivo. Ale v Zašové, kde jsme vystupovali už nás vítalo sluníčko. Trochu jsme váhali kudy se z nádraží vydat, ale dali jsme na znalce krajiny Franty Pospíšila a záhy jsme narazili na modrou značku, která nás vedla dost strmou cestou přes malebnou vesnici Veselá s hezky upravenými domy, zahradami i krásnými dřevěnicemi. Trochu jsme si odpočinuli u Veselského vleku a lesem opět stoupali až ke kapličce na kraji ¨Velké Lhoty. Zdolali jsme poměrně prudké klesání až k místní restauraci, kde se zrovna pořádaly vepřové hody. Někteří jsme stihli dát si pivo a Jarda Kovářů koupit za skvělou cenu dvě jitrnice. A to už se blížila přehrada. Neměli jsme ale čas pokochat se jejím okolí a někteří vzpomenout na stanování v mladých letech, protože nás Liduška u půjčovny loděk hnala po červené opět do velkého kopce. To už sluníčko pěkně připalovalo, takže bundy a mikiny šly dolů. Příjemné bylo krátké posezení pod břízkami na kraji tentokrát Malé Lhoty. Ke krátkému posezení nás zvala hospoda Na Ranči. To už bylo vidět Valašské Meziříčí. Tak opět dolů. V části Štěpánov jsme neturisticky sedli na autobus a nechali se dovézt na nádraží. K velkému zklamání tam nebyla otevřena restaurace, takže přišla vhod zmrzlina. Veselí a sranda ve vlaku svědčila o tom, že výlet i když náročný se velmi vydařil. Vlaky neměly zpoždění, takže jsme dobře dojeli domů. A kolik, že nás bylo: 21.
Trochu mi to upravila redakce
Zimní výšlapy.
Zborovice - Počasí, které nás při našich výletech, bylo spíše aprílově jarní. V lednu při procházce kolem Rajnochovic nám svítilo krásně sluníčko a jenom ve stínu se drželo trochu sněhu. Když jsme míjeli chátrající hotel Wald, mnozí nostalgicky vzpomínali na krásné chvíle dovolených, které zde trávili s rodinami. Při druhém výletu do Chřibů ze Starého Města nebylo počasí zrovna nejpříjemnější, ale jak jsme se přibližovali k Velehradu bylo čím dál lepší. S úctou a pokorou jsme si prohlédli krásně zrestaurovanou baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Příjemné sluníčko nás doprovázelo cestou na Břesteckou skálu a hrad Buchlov. Na poslední zimní vycházku jsme se vypravili tentokrát do Hostýnských vrchů. I když nás v Podhradní Lhotě nás čekal drobný déšť, vyšplhali jsme se ke zříceninám hradu Šaumberk. Od Holubovy chaty jsme stoupali mezi stromy krásně vyzdobenými ledovou námrazou. Díky mlze jsme toho z nové nádherné rozhledny na Kelčském Javorníku mnoho neviděli. Přes Jehelník jsme sešli do Chvalčova, na jehož okraji se osvěžili vodou z vyhlášeného pramene Pod lomem. Na jaře jsme si naplánovali poznat Bílé Karpaty, Beskydy, Olomoucko i Lužické hory. Nebudeme ani chybět na tradičním Morkovském véšlapu.
Kroměřížský týdeník 23. 3. 2016 Petr Kovář, Klub českých turistů
20. února jsme absolvovali túru chřibskými kopci na jejich východní straně, konkrétně za Starého Města přes Velehrad do Buchlovic. Když jsme ráno ve Starém Městě vystoupili z vlaku, nebylo počasí moc příznivé. Občas mrholilo. Během pochodu po téměř rovinnaté cykloturistické stezce 5051 směrem na Velehrad se umoudřilo a po celý zbytek dne bylo nádherně. Z Velehradu jsme po červené turistické značce a už zvlněným terénem přešli přes Nový Dvůr do Chabaní, kde je celorepublikovou raritou 40 m vysoký "Sekvojec obrovský", nádherný urostlý jehličnan. Své výšky dosahuje i po zásahu bleskem, který ho poněkud zmenšil. Z Chabaní jsme pokračovali k Břestecké skále a v nedaleké restauraci se posilnili obědem. Svou pěší část turistiky jsme ukončili na náměstí v Buchlovicích. Autobusem jsme se vrátili do výchozího bodu, tj. do Starého Města a vlakem do Kroměříže.
30. ledna jsme se prošli už poněkolikáté Hostýnskými vrchy. Do železniční zastávky Rajnochovice jsme přijeli vlakem a autobusem jsme přejeli do Rajnochovic k Obecnímu úřadu, odkud jsme už pokračovali podle plánu po červené značce. Nicméně pod vlivem velmi neschůdného terénu jsme byli nuceni zcela změnit trasu. Silné náledí, zejména ve vyšších polohách, nás donutilo opustit červenou turistickou značku už u Rajnochovického kostela, vynechat Kuželův památník a pokračovat po asfaltové cestě až pod Waldhotel. Tam jsme se posilnili a vymysleli náhradní variantu pochodu. Teď už mimo značky a na severní straně kopce i s náledím jsme přešli přes kopec "Paseky" do místní části "Rosošné". Při sestupu po jižním svahu k hostinci "Ve dvoře" už panovalo nádherné počasí. Tam, v příjemném prostředí valašské dřevěnice, si každý podle vlastního uvážení dal něco k jídlu a pití. Původní záměr přejet na nádraží autobusem jsme z důvodu dostatku času zaměnili za pěší pochod přes Rajnochovice a Podhradní Lhotu. Několik minut jsme si počkali na vlak a pak spokojeni dorazili do Kroměříže.