Vyrazili jsme autobusem brzy ráno a cesta probíhala bez problémů, ale byla dost dlouhá. Na výchozí místo v rakouském Mixnitz jsme přijeli asi až v 10:30.Po Wanderweg 745 jsme po 1,5 km poměrně ostrého stoupání z výšky cca 500 m.n.m. do 755 m.n.m. přišli ke vstupní bráně do Barenschutzklamm – Medvědí soutěsky. Po zakoupení vstupenky za 3,5 EURO na osobu jsme pokračovali hlubokým kaňonem po 164 žebřících, lávkách a můstcích upevněných na skalních stěnách proti potoku Mixnitzbach podél 24 bouřlivých vodopádů. Po 3 hodinovém výstupu jsme se dostali k hospůdce Zum Guten Hirten – U dobrého pastýře v nadmořské výšce 1.209 m.Následovalo asi hodinové posezení s očerstvením – podle chuti nudlová polévka, moučník a pivo.Pak jsme mírným klesáním po šotolinové cestě sešli 5 km do Teichalmu ve výšce 1.172 m.n.m. k jezeru Teichalmsee, kde nás už čekal autobus. Na zpáteční cestu jsme vyrazili v 17 hodin a domů jsme přijeli po 22. hodině, někteří až po 23.Počasí nám moc nepřálo. První část trasy to ještě šlo a bylo dusno, ale z hospody do Teichalmu jsme se vraceli za deště.
V kraji pod Ještědem.
Zborovice – Jizerské hory byly cílem čtyřdenního zájezdu členů a přátel našeho KČT. Spolehlivý řidič Franta Králík nás vysadil na náměstí ve Smržovce a odtud hezky pěšky přes Jiřetín vzhůru po sjezdovce na vrchol známého lyžařského střediska Špičák. Krátký, mírný deštík jsme přečkali u kamen v příjemné hospůdce a dál pokračovali, nyní zase z kopce do Albrechtic k penzionu Permon, kde jsme se ubytovali. Ubytovací podmínky v tomto penzionu jsou na dobré turistické úrovni. Ráno, stejně jako v další dny nás přivítala až kýčovitě krásná modrá obloha a zářící sluníčko. To byl důvod, abychom hned po snídaní vyrazili přes Mariánskou horu k přetržené přehradě, kde se stala právě před sto lety obrovská tragedie, která stála 62 lidských životů. Příjemná byla cesta kolem přehrady Souš do Desné. Tolik stánků, pouťových atrakcí a lidí jako jsme viděli v tomto městečku je možno vidět snad jen na Matějské pouti v Praze. Ti vytrvalejší a zdatnější si nenechali ujít krásnou túru po Černostudničním hřbetu. Třetí den jsme si vyjeli do Smědavy a odkud vedly naše kroky na Číhadla, Polední kameny, Frýdlandské cimbuří a kolem Smědavské hory. Oproti jiným zájezdům jsme si večer kvůli hokeji tolik nezazpívali. Ač neradi, museli jsme se v neděli sbalit. Pochopitelně při našem putování nemohla chybět návštěva Ještědu. K vrcholu jsme vystoupali z parkoviště Výpřež v Tetřevím sedle. Pohled na Krkonoše, Lužické hory, Český ráj a České středohoří byl prostě úchvatný. Velkým zážitkem je samotná stavba vysílače. Bohužel všechno má svůj konec a my unaveni, ale spokojeni, nasedli do autobusu na cestu domů. Jarek Kočíř jen smutně poznamenal: chtělo by to aspoň týden. Velké poděkování za krásné dny patří Lidce Burešové a Tondovi Hubáčkovi.
Petr Kovář
Článek v Kroměřížském týdeníku.
30.prosince nás zavedl náš plán turistických akcí na rok 2016 již podruhé opět na chřibské Brdo, jehož vrchol 587 metrů ještě zvyšuje kamenná, 42 metrů vysoká rozhledna, slavnostně otevřená v r.2004. Od tohoto roku navštěvujeme Brdo pravidelně dvakrát ročně, a to 28. října u příležitosti státního svátku a výročí otevření rozhledny a 30. prosince při předsilvestrovském výstupu. Kolik bylo těch předsilvestrovských, to už dnes asi nikdo nespočítá. Při této frekvenci návštěv nejvyšší hory Chřibů těžko najít trasu, kterou bychom ještě nešlapali už někdy v předchozích letech. Tak tomu bylo i letos, kdy jsme vystoupali na Brdo ze západní strany a to z autobusové zastávky "Chvalnov-Lísky" na státní silnici č. 432 a kolem Prusinovky po cyklostezce 5019 přešli na Vlčáku na červenou turistickou značku, která nás "dovedla" na Brdo. Do základního tábora "Pod Brdem" jsme dorazili asi v 11:00 hodin, kde jsme se pozdravili se starými známými a s částí našich členů, kteří přišli od severu přes Bunč či jinak individuálně zvolenou trasou. Po občerstvení teplými nápoji a pojezení přinesených či zakoupených nezdravých potravin jsme vystoupali k vlastní rozhledně. Ve 12:00 jsme oslavili výstup státní hymnou, na kterou pak navazoval zpěv oblíbených moravských písní. Do Roštína jsme pak sešli po žluté a návazně zelené turistické značce. Někdo si volil vlastní variantu sestupu. Z Roštína jsme odjeli autobusem v 15:35. Počasí k nám bylo velmi příznivé. Přes ranní mráz kolem - 8°C, díky jasné obloze, svitu sluníčka a bezvětří, se přes den vyšplhala rtuť teploměru až téměř k nule. Nádherný den ! Výstupu na Brdo se z našeho klubu zúčastnilo 35 členů, jejich rodinných příslušníků a přátel našeho turistického klubu.
Dne 10.prosince 2016 jsme absolvovali předposlední túru letošního roku.Tentokrát jsme podle ročního plánu šlapali ze Záříčí do 11 km vzdáleného Tovačova po naprosto rovinatém terénu.Na cestu jsme vyrazili od penzionu "U Kryštofa" po cyklostezce a po několika kilometrech jsme pokračovali lesními cestami k Troubeckým jezerům na ornitologickou pozorovatelnu.Tato část cesty se neobešla bez menších dohadů a konzultací nad mapou.Vše ale skončilo úspěšným průchodem lesem až k jezerům.Tady jsme několik minut pozorovali vodní ptactvo.Poté jsme přišli k soutoku řek Bečvy a Moravy.Potom už kolem pěstírny jehličnatých stromků jsme vyšli na státní silnici Troubky-Tovačov,přešli po novém nádherném mostě řeku Bečvu a později i Moravu a po pár kilometrech jsme vstoupili do Tovačova.Hned na okraji bylo stanoviště autobusů a restaurace,kde jsme doplnili jak poživatiny,tak tekutiny.Počasí k nám bylo,i přes nepříznivé předpovědi,vlídné.Zpočátku zamračeno se postupně měnilo v oblačno,vysvitlo i sluníčko,Celkem se nás sešlo 21.
Nástup na trasu jsme zahájili v Morkovicích.Po cyklo jsme šli směrem na Nezamyslice,ale v polovině trasy jsme odbočili na Křéby.Zde jsme zavzpomínali na bývalé turisty,kteří nejsou již mezi námi; zazpívali a potom pokračovali po cyklo do Tištína.V bývalém lihovaru jsme si prohlédli muzeum zemědělské techniky a v restauraci občerstvili.Mimo jiné jsme si zde zahráli i bowling.Dobře najeděni a naladěni jsme pokračovali po cyklo až do Nezamyslic.I když nám počasí nepřálo - mrholilo,občas zapršelo,celý den bylo zamračeno - trasu jsme v pohodě zvládli a pobavili jsme se.
Letošní výstup na chřibské Brdo jsme zahájili ve Zdounkách krátce před osmou hodinou ranní.Ráno začalo snad prvním letošním podzimním mrazíkem.Auta byla zamrzlá a na trávníku bylo bílo. Ze Zdounek jsme se vydali po žluté značce přes Cvrčovice,kde ještě bylo klidno,snad kvůli státnímu svátku,směrem na Brdo.Cesta byla dlouhá,ale s mírným stoupáním.Krátce jsme se zastavili u hájenky,kde paní domácí právě připravovala (asi) oběd.Stahovala z kůže a kuchala jezevce (ne jezevčíka) před pár hodinami uloveného. Po několika kilometrech jsme přešli na červenou značku,po které jsme přišli na penzion Bunč.Někteří naši turisté si dali pivo,někteří polévku a někdo pokračoval bez zastávky na Brdo.Kolem 11 hodiny jsme tam dorazili,posilnili se svařákem,někdo si dal opečenou klobásu a vystoupili jsme na vrchol. Po krátkém přátelském seznamování s přítomnými jsme ve 12:00 oslavili výšlap a 12.výročí rozhledny státní hymnou a pokračovali známými slováckými a hanáckými písničkami.Potom jsme se vrátili do "základního tábora" pod Brdem ,něco pojedli a popili,poklábosili se známými a po zelené značce sešli do Roštína.U kapličky jsme dali pár písní s náboženskou tématikou. V Roštíně zbylo několik minut na občerstvení v hospodě U lípy a o půl čtvrté jsme nasedli na autobus do Zdounek a Kroměříže. Počasí nám,oproti nepříznivým předpovědím meteorologů,opět přálo,i když na Brdu trochu pofukovalo.Na poslední říjnový víkend ale skvělé.